Rozsudek Okresního soudu v Českých Domažlicích sp. zn. 4 C 3/2021, ze dne 28. 4. 2022:
V daném okamžiku je třeba si říci, že soužití muže a ženy je téma, které se týká drtivé většiny lidské populace. Drtivá většina totiž v nějakém heterosexuálním partnerském vztahu žije a každodenně zažívá„ nástrahy“, které z tohoto soužití plynou. Otázka partnerského vztahu mezi mužem a ženou je nejpřirozenějším vztahem muže a ženy a je nejzákladnější jednotkou společenství, která překračuje všechny kulturní, sociální a jiné rozdíly. Formy a podoby partnerského soužití jsou podmíněny například prostředím, kulturou, náboženstvím, ale jsou současně jakýmsi výsledkem přirozenosti muže a ženy. Proto tolik, kolik je takovýchto partnerských vztahů, tak tolik existuje druhů soužití a muži a ženy spolu v těchto vztazích žijí, setrvávají i přesto, že jsou si vědomi vzájemných zlozvyků, které má každý člověk. Proto pokud ženy kritizují své milence, manžely, partnery, druhy, před svými kamarádkami, kolegyněmi, a pokud muži se občas neudrží a nad půllitrem piva se svěří kamarádovi o absolutně nesnesitelných vlastnostech a chování své partnerky, je však s podivem, proč spolu muži i ženy i nadále v tomto partnerském vztahu, ať už se jedná o pár mladý, či starší, manželský či žijící v nesezdaném soužití, nadále žijí?
Z provedeného dokazování totiž bylo zjištěno, že osobnostní charakteristika [jméno] [příjmení] byla zvláštní, ve své podstatě byl zřejmě bez jakékoliv tolerance k osobám, které jej měly rády, popřípadě se mu snažily pomoci, a které s ním žili a aniž by soud na daném místě hodnotil provedené dokazování ve vztahu k tomu, zdali žalobkyně a zůstavitel byly osoby spolužijící, tak žalobkyně sama uvedla, že zůstavitele se vším tím, jaký byl, ho měla ráda, a proto na tomto místě je možná třeba říci:„ Je to s nimi těžké, ale bez nich ještě těžší…“.
Je tedy nepochybné, že vztah žalobkyně a zůstavitele prošel s ohledem na uvedenou délku jeho trvání rozličnými fázemi. V době, kdy byl navázán tento jejich vztah, byli čtyřicátníky plnými života v aktivním věku po všech stránkách. Společně v tomto vztahu zestárli. Během této doby i v tomto vztahu začali mít k sobě navzájem různé a odlišné potřeby než v počátcích tohoto vztahu. Je nepochybné, že minimálně posledních pět let před smrtí [jméno] [příjmení] byl velmi vážně nemocen a nebyl schopen bez péče někoho jiného existovat a žít. Může být ze strany žalované, ze strany svědka [příjmení] a určitým způsobem i ze strany svědkyně [příjmení] relativizována osoba žalobkyně ve vztahu k zůstaviteli na tu nejesenciálnější a základní rovinu, tedy to, že se stala jakousi obětí [jméno] [příjmení], která byla zneužívána, využívána a nechala se zneužívat a nechala se využívat, ale ani jeden z těchto svědků nepojmenoval a necharakterizoval, jaký vztah oni dva spolu měli. Svědek [příjmení] dokonce vůbec nechtěl hodnotit, jaký vztah spolu měli. Uvedl, že spolu jezdili, protože neuměl [jméno] [příjmení] jet přes [obec]. Svědkyně [příjmení] byla shovívavější. Uvedla, že žalobkyně je hodná ženská, která se starala o [jméno] [příjmení]. Avšak relativizování vztahu mezi žalobkyní a zůstavitelem zpochybňovalo místo žalobkyně v životě [jméno] [příjmení].
Z provedeného dokazování je zřejmé, že zůstavitel byl velký individualista, který se nepřizpůsobil žádným konvencím, a proto i vztah žalobkyně a zůstavitele byl možná více specifický než vztahy ostatních heterosexuálních párů a možná svéráznější, protože žili v menších pohraničních obcích. Daný spor o dědické právo byl vyvolán tím, že zůstavitel neučinil pořízení pro případ smrti, aby zůstavil své partnerce podíl na pozůstalosti, když pozůstalá sestra zůstavitele neuznává dědické právo žalobkyně a žalobkyně je nedostatkem svých nároků nepříjemně zaskočena, když nepředpokládala, že mezi ní a žalovanou, jako druhou dědičkou, budou rozpory, a proto se žalobkyně domáhá svého dědického práva podanou žalobou.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně je zůstavitelovou dědičkou ve třetí třídě dědiců podle § 1637 zákona č. 89/2012 Sbírky jako osoba spolužijící, když splňuje základní předpoklad 1) žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku od jeho smrti ve společné domácnosti a 2) z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost.
Je nepochybné, že vztah mezi žalobkyní a zůstavitelem byl vztah dvou nejbližších lidí. Zůstavitele není možno vyslechnout, není možno se jej zeptat, jaký měl on vztah k žalobkyni, ale není možno popřít, že žalobkyně k němu určitě něco cítit musela, protože snášet velmi specifickou povahu zůstavitele v kombinaci s jeho těžkým onemocněním, když sama žalobkyně má určité zdravotní problémy (v jednací síni byla o francouzských holích), nebylo zcela jednoduché. Navíc oba aktéři byli už v určitém věku, kdy se zcela jednoznačně předpokládají zdravotní problémy, které s věkem přichází. Bylo prokázáno, že zůstavitel měl zájem zvelebovat dům a okolí domu, kde žil společně s žalobkyní v [obec], postavil skleník, přístřešek na auto, sám se rozčiloval, když se skládalo na dvoře dříví na otop a určitě, pokud by mu na tom nezáleželo, tak by toto nechal bez povšimnutí. Svědkyně [příjmení] uváděla, že sám vozil žalobkyní dříví. Ze strany žalované pak bylo uváděno, že si žalobkyně stěžovala, že se zůstavitel vyjadřoval i k nákupu kotle do [obec].
Žalobkyně a zůstavitel společně jako pár zestárli. Je obecně známo, že s přibývajícím věkem, s přibývajícími nemocemi se negativní vlastnosti zvýrazňují a proto, pokud si žalobkyně či zůstavitel stěžovali na vzájemné soužití, nejedná se o nic neběžného a nemění to nic na jejich vzájemném vztahu. Je to pouze povzdechnutí, postesknutí aniž by kdokoliv cokoliv chtěl na tomto vztahu měnit. A můžeme spekulovat, pokud by [jméno] [příjmení] nezemřel, tak by trval jejich vztah i nadále.
A ve vztahu vzájemné odkázanosti výživou či společné hospodaření? Každý z partnerů do partnerského vztahu vkládá, co může, co je schopen, co je ochoten, čeho je schopen a čeho je ochoten. Každý z partnerů je schopen a ochoten do vztahu investovat různě, a takto to je nejen u partnerů nesezdaných, ale takto je i u manželských párů. Někdo o vztah pečuje více, někdo o vztah pečuje méně. Někdo vkládá vícero finančních prostředků, jiný méně finančních prostředků, jiný více fyzické práce, jiný méně fyzické práce, a může to být v různých obdobích soužití různé. Někdy je jeden z partnerů potřebnější, někdy je druhý z partnerů potřebnější, vzájemně si pomáhají podle toho, kdo je momentálně v tom vztahu slabší.