Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1293/2017, ze dne 29. 5. 2019:
Stěžejní otázkou byl v projednávané věci výklad Dohody bratrů, kterou si ujednali vypořádání majetkových hodnot, které následně krátce po uzavření této Dohody matka na jednoho z bratrů převedla.
Dovolací soud již ve své rozhodovací praxi vyslovil, že nelze mít za to, že by ustanovení § 482 nebo § 484 obč. zák. bránila tomu, aby se osoby, které by později, v případě úmrtí dárce, podléhaly (jako potom již dědicové) režimu ustanovení § 484 obč. zák., mohly ještě za života dárců v souvislosti s takovýmto darováním majetkově vypořádat a uzavřít o tom inominátní smlouvu podle ustanovení § 51 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. 30 Cdo 2114/2002). Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že by darování mohlo být posouzeno ve smyslu ustanovení § 484 obč. zák., pokud by v příslušném dědickém řízení bylo (v rámci dědické dohody ve smyslu ustanovení § 482 obč. zák. nebo v rozhodnutí soudu podle ustanovení § 483 téhož zákona) zápočtem přihlédnuto k tomu, co dědic od zůstavitele za jeho života bezplatně od něho obdržel. Takovéto započtení by však bylo možné za předpokladu, že by současně bylo přihlédnuto k tomu, jak dalece byla již proporcionalita darování modifikována související inominátní smlouvou budoucích dědiců. V projednávaném případě přitom v dědickém řízení k započtení podle ustanovení § 484 obč. zák. nedošlo, jak ve svém vyjádření uvádí i sám žalovaný. Dohoda bratrů se nadto týkala majetku nabytého bezplatně ještě za života dárce, který by tudíž nepodléhal režimu dědění, ale maximálně by jej bylo možné započíst podle ustanovení § 484 obč. zák. při zohlednění tohoto vypořádání, jak již bylo uvedeno výše, nelze tak uzavřít, že by Dohoda obcházela ustanovení § 482 obč. zák.
Dovolateli tak lze přisvědčit, že v dané věci dohoda uzavřená mezi ním a žalovaným nevypořádává majetek po matce pro případ smrti a jejím užitím nedochází k obcházení ustanovení § 482 obč. zák. upravujícího dohodu o vypořádání dědictví, neboť smysl a účel každého z uvedených právních nástrojů je v podstatných rysech rozdílný. Zatímco dohoda o vypořádání dědictví, jak bylo uvedeno výše, směřuje zásadně k přechodu majetku po smrti zůstavitele na jeho dědice, předmětná Dohoda jako smlouva nepojmenovaná (srov. ustanovení § 51 obč. zák.) fakticky doplňuje převod majetku za života matky účastníků na žalovaného uskutečněný rok a půl před její smrtí.
Na základě výše vyložených závěrů proto není důvodu takovouto inominátní smlouvu posuzovat jako dohodu o vypořádání dědictví, ani za neplatnou pro obcházení zákona.