Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 222/2019, ze dne 28. 1. 2020:
Pro rozhodnutí soudů o výši dědických podílů V. A. a R. M., jako dědiců podle zákonné posloupnosti v první třídě dědiců, bylo mimo jiné významné posouzení, zda lze na dědický podíl započíst to, co dědic od zůstavitele bezplatně obdržel dříve než v posledních třech letech před smrtí zůstavitele. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka nebyla od účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), tj. od 1.1.2014, dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání V. A. proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Účel „započtení“ je v zásadě stejný jako za právní úpravy účinné do 31.12.2013 (§ 484 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tedy, že má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců, cílem je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele, tak, aby bylo dosaženo alespoň částečného srovnání hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak i bezplatným nabytím za života zůstavitele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 3977/2010; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2015, sp. zn. 21 Cdo 2860/2013; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2016, sp. zn. 21 Cdo 4079/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.8.2017, sp. zn. 21 Cdo 1531/2016). Na rozdíl od předcházející úpravy současná právní úprava, jak uvádí důvodová zpráva k návrhu o.z., znamená citlivější postup tím, že z bezplatných plnění byla ve prospěch povinného dílu započtena jen ta, která nepominutelný dědic obdržel od zůstavitele v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, bezplatná plnění učiněná zůstavitelem dříve mají být započtena, jen přikáže-li to zůstavitel.
V projednávané věci zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, ani nepřikázal (ve formě předepsané pro pořízení závěti), aby na dědický podíl některého z dědiců bylo provedeno započtení. Bylo zjištěno, že podle zákonné posloupnosti dědí v první třídě dědiců děti zůstavitele V. A. a R. M. Tito dědici mají podle ustanovení § 1635 odst. 1 o.z. nárok na dědický podíl, a to ve stejné výši, ledaže by soud mohl provést započtení na dědický podíl některého z nich podle ustanovení § 1664 o.z., jako výjimku z ustanovení § 1663 o.z. (když jde o dědění podle zákonné dědické posloupnosti a zůstavitel příkaz k započtení nedal). V. A. žádal, aby na dědický podíl R. M. bylo započteno darování zahrady p.č. XY v k.ú. XY v roce 2011 v hodnotě 245.000 Kč a darování osobního vozidla XY z června 2014 v hodnotě 34.000 Kč, s čímž R. M. nesouhlasila. Oba dědici pak prohlásili, že vzhledem k odlišným postojům k započtení na dědický podíl neuzavřou dohodu o rozdělení pozůstalosti a vypořádání dědictví ani dohodu dědiců o výši dědických podílů a žádají o potvrzení nabytí dědictví ze zákona.
Ustanovení § 1664 o.z. neobsahuje vymezení toho, co podléhá započtení. Již z toho je zřejmé, že toto ustanovení samo o sobě aplikovat nelze a je třeba použít i ustanovení další. Posuzovanému případu jsou nejbližší další ustanovení oddílu 5 (dílu 5, hlavy III. občanského zákoníku) nadepsaného „Započtení na povinný díl a na dědický podíl“. Nemůže být žádných pochybností o tom, že se přímo uplatní první dvě ustanovení toho oddílu, tj. § 1658 (který stanoví, že započtení na povinný díl nebo na dědický podíl nezakládá povinnost něco vydat) a § 1659 (podle něhož se při započtení počítá hodnota toho, co bylo poskytnuto a co podléhá započtení, podle doby odevzdání, v mimořádných případech může soud rozhodnout jinak). Ani tato ustanovení však nestačí k provedení zápočtu, když v nich předmět zápočtu také není uveden. Předmět zápočtu je vymezen až v následujících ustanoveních: podle § 1660 odst. 1 se na povinný díl započte vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením, podle § 1660 odst. 2 se na povinný díl započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí (ledaže zůstavitel přikáže jinak), podle § 1661 se na povinný díl potomka započte i to, co mu zůstavitel dal za svého života na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či započetím podnikání, dále i to, co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého potomka, a stalo-li se tak dříve, než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví vůli opačnou. Skutečnost, že tato ustanovení, v nichž je uvedeno, co se započítává na povinný díl, jsou upravena v občanském zákoníku ve stejném oddíle jako ustanovení § 1664 umožňující soudu provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel nepřikázal, dostatečně odůvodňuje analogické použití celého ustanovení § 1660 ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 o.z. Ostatně i požadavek dovolatele, aby na dědický podíl dcery zůstavitele bylo započteno darování zahrady zůstavitelem za jeho života, odpovídá v ustanovení § 1660 odst. 2 o.z. vymezenému předmětu započtení – „to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel“; není ničím odůvodnitelné, aby byla použita jen část věty tohoto ustanovení – o tom, co se započítává, bez její integrální součásti – bezplatné obdržení v posledních třech letech před smrtí zůstavitele.
Z uvedeného vyplývá, že ustanovení o započtení na povinný díl a na dědický podíl je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti, a že názor odvolacího soudu, že darování pozemku zůstavitelem dceři R. M. darovací smlouvou ze dne 15.12.2011 (jejíž účinky nastaly dne 15.1.2012), tedy před více jak třemi lety před smrtí zůstavitele, započtení nepodléhá, je tak správný. Vycházeje z tohoto závěru, bylo bez jakéhokoli významu posuzování toho, zda uvedeným darováním byl dovolatel, jako nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn.
Pokud dovolatel jako dovolací důvod uvedl také to, že soudy při rozhodování o započtení daru auta pozůstalé dceři na její dědický podíl zkoumaly, zda byla pozůstalá dcera neodůvodněně zvýhodněna, namísto toho, aby se zabývaly otázkou, zda byl on tímto darováním neodůvodněně znevýhodněn, resp. dostatečně nezkoumaly okolnosti, za kterých k darování auta došlo, nelze, než odkázat na odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, v němž je vysloven názor odvolacího soudu, že „tímto darováním k neodůvodněnému znevýhodnění pozůstalého syna nedošlo“, a dodat, že správnost či úplnost skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud, přezkoumání v dovolacím řízení nepodléhá (jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.).