Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 736/2017, ze dne 30. 5. 2018:
V projednávané věci při rozhodování o tom, s kým bude dále v řízení pokračováno místo zemřelého žalovaného J. Ř., odvolací soud vycházel z výsledku řízení o dědictví po J. Ř., které bylo pravomocně skončeno usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 18.6.2012, č.j. 36 D 1087/2011-179, tedy z toho, že dědici tohoto zůstavitele jsou H. Ř., V. Ř. a P. Ř., že dědictví bylo předluženo, a že soudem byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví, podle níž H. Ř. nabývá veškerý majetek zůstavitele v obvyklé ceně 3.121.801,34 Kč s povinností vyplatit V. Ř. a P. Ř. každému 1.040.600,- Kč. Na tato zjištění odvolací soud aplikoval ustanovení § 470 obč. zák. o odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele limitované výší nabytého dědictví a uzavřel, že v tomto rozsahu jsou uvedení tři dědici procesními nástupci žalovaného J. Ř., zatímco ohledně žalované částky, která přesahuje cenu nabytého dědictví, J. Ř. procesní nástupce v tomto řízení nemá (čehož důsledkem je zastavení řízení ohledně směnečného peníze ve výši 8.989.003,66 Kč, žalovaného úroku a směnečné odměny).
Uvedené závěry odvolacího soudu a jeho rozhodnutí jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v níž nejsou žádné pochybnosti o tom, že dědici zemřelého účastníka řízení jsou jeho procesními nástupci i v případě, že dědictví je předlužené, ovšem jen do výše nabytého dědictví. Míru odpovědnosti dědice (dědiců) za dluhy zůstavitele je přitom třeba zkoumat již při rozhodování o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místo zemřelé fyzické osoby, nikoli až při rozhodování o věci samé, s tím, že takové rozhodnutí soud přijímá s výhradou změny poměrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 220/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012).
Jestliže H. Ř., V. Ř. a P. Ř. nabyli rovným dílem dědictví po J. Ř. v ceně 3.121.801,34 Kč, pak podle ustanovení § 470 odst. 2 obč. zák. do této výše také rovným dílem odpovídají za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem, tj. každý do výše 1.040.600 Kč. Skutečnost, že H. Ř. a jejím prostřednictvím i V. Ř. a P. Ř. po skončení řízení o dědictví částečně uspokojili pohledávky dvou věřitelů zůstavitele, které byly zařazeny do pasiv dědictví, nemá pro rozhodnutí o procesním nástupnictví žádný význam. Oprávněnost takového plnění (zda odpovídá ustanovení § 175v odst. 2 o.s.ř., které upravovalo postup při uhrazování pohledávek věřitelů za zůstavitelem podle stanovených skupin, resp. zda a ve vztahu ke kterým věřitelům nastaly účinky konvokace podle ustanovení § 175n o.s.ř.) lze zkoumat až při rozhodování o věci samé.