Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3481/2020, ze dne 5. 3. 2021:
Nejvyšší soud tak učinil ve svém usnesení ze dne 11. března 2016, sp. zn. 21 Cdo 5159/2015, v němž sice stručně, leč též s odkazem na svou předchozí judikaturu v zásadě vyložil právní názor, že pro závěr, zda dlužníkův právní úkon (tj. nyní v poměrech nové civilní úpravy právní jednání) zkracuje uspokojení pohledávky věřitele, je rozhodný stav, jaký tu byl v době, kdy dlužník právní úkon (odmítnutí dědictví) učinil. Dovolací soud současně s odkazem na svou předchozí judikaturu (rozsudky ze dne 27. června 2012, sp. zn. 21 Cdo 2975/2011, a ze dne 11. července 2013, sp. zn. 21 Cdo 2905/2012) připomenul, že je-li předmětem dlužníkova právní úkonu (nyní tedy právního jednání) nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, je nutno dlužníkem učiněný zkracující právní úkon (právní jednání) posuzovat (až) ke dni, k němuž nastaly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, stejně jako tomu bylo v dosavadní úpravě (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) za zkracující právní jednání (dříve právní úkon) považuje také odmítnutí dědictví dlužníkem, ledaže by bylo předluženo (srov. § 592 o. z.). Odmítnutí dědictví (srov. § 1485 odst. 1 o. z.) představuje jednostranné právní jednání dědice, které z pohledu odpůrčího práva může (při naplnění zákonem stanovených podmínek) současně představovat zkracující právní jednání dědice, jenž je dlužníkem předmětného věřitele. Jestliže § 545 o. z. stanoví, že právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran, pak to v poměrech odmítnutí dědictví – zkracujícího právního jednání dlužníka věřitele současně znamená, že toto jednostranné právní jednání vznikne jeho učiněním dědicem (dlužníkem věřitele) vůči soudu (srov. § 1487 odst. 1 o. z.), a z pohledu zákonem nastanuvšího právního následku nemá (z povahy věci mít ani nemůže) žádnou spojitost s případně mezi dědici posléze uzavřenou dědickou dohodou o rozdělení pozůstalosti, jež byla následně schválena dědickým soudem (srov. § 185 odst. 1 písm. d/ z. ř. s.).
