Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 352/2016, ze dne 11. 7. 2016:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.8.2015 č.j. 55 Co 244/2015-133 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť právní posouzení otázky v něm vznesené ve skutečnosti neotevírá žádné výkladové problémy; k otázce společné závěti srov. např. publikaci Češka, Z., Kabát, J. a kol. Občanský zákoník., § 222-510. Komentář. Díl II. 1. vydání. Panorama Praha, 1987, s. 694 (jednou závětí může pořídit o svém majetku pro případ smrti jen jediný pořizovatel a ve společné závěti se více pořizovatelů navzájem povolává za své dědice, popřípadě též určuje, komu má připadnout dědictví po tom, kdo z nich zemře jako poslední; podle § 476 odst. 3 občanského zákoníku je společná závěť více zůstavitelů neplatná a uvedené se uplatní nejen za dřívější, ale i za současné právní úpravy). Napadený rozsudek odvolacího soudu v tomto směru odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu.
