Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3697/2008, ze dne 30. 11. 2010:
Soudní praxe je ustálena v tom, že procesněprávní úprava předlužení dědictví (§ 175p a dále §§ 175t až 175v o. s. ř.) v sobě odráží hmotněprávní úpravu předlužení dědictví, upravenou v § 471 obč. zák. (popř. § 472 obč. zák.).
Likvidace dědictví je jedním ze způsobů, jakým lze dědické řízení skončit, přičemž soud likvidaci dědictví nařídí na návrh dědiců, popř. věřitelů (tuto možnost tedy měla i oprávněná) nebo i bez návrhu. Není-li však likvidace dědictví nařízena (a nedojde-li k uzavření dohody podle § 175p o. s. ř.), soud rozhodne usnesením o dědictví podle § 175q o. s. ř., čímž je projednání dědictví skončeno (§ 175s odst. 1 o. s. ř.). V takovém případě dědic odpovídá ve smyslu § 470 odst. 1 obč. zák. do výše ceny nabytého majetku za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj zůstavitelovou smrtí přešly. Obvyklou cenu nabytého majetku (stejně jako výši dluhů) stanovenou ke dni smrti zůstavitele určí soud. Následné zvýšení nebo snížení obvyklé ceny nabytého majetku po pravomocném skončení dědického řízení již proto nemůže ovlivnit dědicovu odpovědnost za zůstavitelovy dluhy; povinnost zpeněžit nabytý majetek ho nestíhá. Stanovení výše hodnoty dědictví může být věřitelem zůstavitele zpochybněno; v takovém případě má soud povinnost zabývat se zjištěním rozsahu a hodnoty zůstavitelova majetku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3183/2007). Dovolatelka však nezpochybňuje hodnotu dědictví ke dni zůstavitelovy smrti, ale ke dni uzavření dohody o vypořádání pohledávek (s ohledem na polohu nemovitostí).
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 20 Cdo 982/2006, uvedl, že dědic (jeho právní nástupce), na něhož přešly zůstavitelovy dluhy, je ve vztahu ke všem věřitelům povinen postupovat v intencích § 175n a 175v o. s. ř. Jak z obsahu spisu vyplývá, povinný v projednávané věci při uspokojování pohledávek zůstavitelových věřitelů podle § 175v o. s. ř. postupoval a tuto skutečnost ani oprávněná nezpochybnila.