Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 20 Co 328/2018, ze dne 29. 11. 2018:
Pro rozhodnutí jsou podstatné dvě základní otázky, a sice zda se žalobkyně chovala k zůstaviteli způsobem, který by opravňoval zůstavitele k jejímu vydědění, a pokud tomu tak bylo, zda se na vytýkaném chování žalobkyně zůstavitel sám rozhodným způsobem nepodílel.
Okresní soud správně zjistil, že žalobkyně v minulosti skutečně propadla drogám a patologickému hráčství, na druhé straně však též správně dovodil, že na tomto selhání žalobkyně nesl zůstavitel výrazný osobní podíl.
Podle závěrů okresního soudu byl otec žalobkyně alkoholik, který též na následky nemírného pití ve věku 55 let zemřel. Alkoholismem zůstavitele a jeho nevěrami trpěla celá rodina. Matka žalobkyně se s jejím otcem z tohoto důvodu nakonec rozvedla a obě se od zůstavitele odstěhovaly. Odvolací soud považuje tyto skutkové závěry okresního soudu za správné a odpovídající provedeným důkazům. Zejména pokud jde o žalovanou rozporovaný alkoholismus zůstavitele, lze odkázat na pitevní diagnosu (č. l. 51 p. v.), z níž se podává, že hlavní příčinou úmrtí zůstavitele byly choroby, které, jak je všeobecně známo, vznikají v důsledku chronického alkoholismu (jícnové varixy, jaterní cirhóza). Na základě takto zjištěného skutkového stavu lze tedy dospět k závěru, že zůstavitel jako otec žalobkyně ve své roli selhal. Nebyl pro žalobkyni dostatečnou oporou, neprojevoval o ni opravdový zájem, neposkytoval jí potřebné citové zázemí a podílel se na disharmonickém prostředí v rodině. Citový vztah zůstavitele a žalobkyně nebyl nikdy vřelý.
Okresní soud správně dovodil, že pokud se za těchto okolností žalobkyně s otcem ani v době své dospělosti nestýkala tak často, jak je to obvyklé v jiných případech a jak by to odpovídalo stupni jejich příbuzenství, nelze to klást za vinu žalobkyni. Jde o důsledky celkové atmosféry v rodině, na které se, zejména v mládí žalobkyně, z valné části podílel právě zůstavitel.
Totéž platí obdobně o propadnutí žalobkyně drogám a závislosti na hracích automatech. I když samozřejmě nelze mezi výchovným působením zůstavitele a závislostí žalobkyně klást vztah přímé příčinné souvislosti, jistě nelze na druhé straně od neutěšené situace v domácnosti, v níž žalobkyně vyrůstala, a od alkoholismu jejího otce odhlížet. Pokud zůstavitel sám pil přes míru, jen stěží měl právo odsoudit za potíže s návykovými látkami žalobkyni, která měla ve svém otci v tomto směru špatný příklad. Žalobkyně se mohla v důsledku celkového otcova přístupu k rodině (alkoholismus, nevěry) a jeho nezájmu o svou osobu právem cítit osamocená a stranou otcovské přízně.
Přihlédnout bylo třeba i ke skutečnosti, že žalobkyně své závislosti zcela nepodlehla. Měla sice období, kdy užívala drogy a hrála na automatech, ale obou těchto svých závislostí se nakonec zbavila a vrátila se ke spořádanému životu. Zjevně tedy z její strany nikdy nešlo o chování, které by dopředu vylučovalo možnost návratu k běžnému způsobu života. Právě vyloučení možnosti návratu k běžnému způsobu života je považováno za známku trvalosti vedení nezřízeného života, která odůvodňuje vydědění potomka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 190/2010).
Bezvýznamnou se konečně nejeví ani souvislost vydědění žalobkyně s darováním bytu zůstaviteli ze strany žalované. Jeví se skutečně nanejvýš pravděpodobným (viz i výpověď žalované), že hlavním motivem vydědění nebylo ani tak vyloučit žalobkyni z dědického nástupnictví, jako spíše ochrana majetku žalované pro případ smrti zůstavitele. Odvolací soud pouze upřesňuje úvahu okresního soudu potud, že vydědění nesměřovalo (nemohlo směřovat) k ochraně majetku žalované před nároky jejích věřitelů, nýbrž před nároky samotné žalobkyně. Věřitelé žalované byli zkráceni nanejvýš darováním, nikoliv však vyděděním. Vydědění žalobkyně se nemohlo postavení věřitelů žalované nikterak nepříznivě dotknout.
Odvolací soud závěrem podotýká, že posuzovaný případ bylo třeba posoudit podle skutkového stavu platného ke dni vydědění, nikoliv ke dni smrti zůstavitele. V tomto směru odvolací soud nemohl přisvědčit právní argumentaci žalobkyně. Z žádného předpisu podle názoru odvolacího soudu neplyne, že za situace, kdy k vydědění došlo před 31. 12. 2013 a k úmrtí zůstavitele až po tomto datu, musí důvody pro vydědění existovat též ke dni smrti zůstavitele. Podle názoru odvolacího soudu je rozhodující, zda tyto důvody existovaly v době vydědění. Ani za těchto podmínek však v posuzovaném případě nebylo možné považovat vydědění za platné, jak vyplynulo z předchozí části odůvodnění.
