Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 171/2018, ze dne 21. 1. 2019:
V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná (§ 476 odst. 2 obč. zák.). Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná (§ 476a obč. zák.). V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout (§ 477 odst. 1 věta první obč. zák.). Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti (§ 480 odst. 1 obč. zák.).
Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že závěť je projev vůle zůstavitele, kterým pořizuje o svém majetku pro případ smrti, jehož povinným obsahem je ustanovení dědice, přičemž tento projev vůle musí vedle obecných náležitostí právního úkonu (§ 34 a násl. obč. zák.) splňovat i specifické formální náležitosti stanovené pro jednotlivé druhy závěti, a že tento projev vůle může pořizovatel kdykoli změnit či zrušit. K formálním náležitostem vlastnoruční závěti (tzv. holografní závěť) patří, pod sankcí neplatnosti, vlastnoruční podpis zůstavitele a uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla závěť podepsána.
Za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. i právní úpravy předcházející (tj. Obecný zákoník občanský, vyhlášený císařským patentem ze dne 1. 6. 1811 č. 946 Sb. z.s., a občanský zákoník č. 141/1950 Sb.) právní teorie i praxe dovozovala, že podpis zůstavitele na listině obsahující závěť musí být umístěn na úplném konci závěti, protože se jím dovršuje obsah závěti (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2012, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.1999, sp. zn. 21 Cdo 2202/98), a že projevy zůstavitele obsažené v listině musí být kryty podpisem připojeným na konci listiny (k tomu srov. právní názor vyjádřený v rozhodnutí Gl. U. N. F. 3301, Gl. U. 793, Gl. U. 9523, Gl. U. 12.364, Gl. U. 13887, Gl. U. 15.932, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 3. 2. 1933, sp. zn. R I 1142/32, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu – Vážný, pod č. 12322, nebo v Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému, díl III., svazek 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 113, 114, 123).
Požadavek, že podpis zůstavitele musí být umístěn na konci textu závěti, tak, aby jí byl kryt (stvrzen) zejména projev vůle zůstavitele povolat jednu či více osob za dědice vyjádřený v závěti, a že v rozsahu, v němž by projev vůle zůstavitele v závěti nebyl kryt jeho podpisem, by mohl sloužit pouze k vysvětlení zůstavitelovy vůle, byl vysloven i za právní úpravy závěti účinné od 1. 1. 2014 zákonem č. 89/2012 Sb., s tím, že dřívější závěry jsou i v poměrech současné právní úpravy aplikovatelné a jako správné nadále přijímány (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5591/2015).
Jestliže za dřívější i současné právní úpravy platí, že podpis pořizovatele má být umístěn na konci textu závěti, tak, aby jím byl stvrzen projev vůle zůstavitele, kterým ustanovil dědice, není žádného důvodu k tomu, aby tento požadavek neplatil i pro případ, kdy listina obsahuje projevů vůle více, jako tomu bylo v dané věci. Listina podepsaná a datovaná dnem 1.9.2004 obsahuje závěť zůstavitelky, kterou však zůstavitelka později (po 1.9.2004) zčásti změnila, a to co do ustanovení dědiců peněz z vkladní knížky. Protože se jedná o změnu v obligatorní náležitosti závěti, nelze považovat za přehnaný formalismus, když se pro tento nový projev vůle (nahrazující zčásti projev vůle původní) požaduje splnění stejných formálních náležitostí jako u projevu vůle stvrzeného podpisem zůstavitelky dne 1. 9. 2004. Skutečnost, že po provedeném dokazování nemají účastníci řízení pochyb o tom, že změnu v označení dědiců formou „škrtů a vpisků“ provedla neurčeného data po 1. 9. 2004 sama zůstavitelka, na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit; jedná se o stejnou situaci, jako by po pořízení platné závěti (včetně data a podpisu) zůstavitel napsal závěť ve prospěch jiného dědice, tuto však do své smrti nepodepsal a nedatoval, v obou případech se jedná o dva projevy vůle – v projednávané věci obsažené na jedné listině, v uvedeném příkladu obsažené na dvou listinách.
Vycházeje z uvedených závěrů a ze skutečnosti, že předmětné „škrty a vpisky“ na listině se závětí datované a podepsané zůstavitelkou dne 1. 9. 2004, představující změnu v osobách dědiců, za tímto novým projevem vůle datum a podpis zůstavitelky neobsahují, nemá v této části nová závěť náležitosti požadované ustanovením § 476 odst. 2 a § 476a obč. zák., a je tedy neplatná.