Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2001 sp. zn. 12 Co 248/2000:
Závěť jako jednostranný právní úkon zůstavitele může být neplatná absolutně pro nedostatek náležitostí právního úkonu (§ 37 odst. 1 ObčZ), pro nedostatek způsobilosti zůstavitele k právním úkonům (§ 38 odst. 1 ObčZ), pro nezpůsobilost zůstavitele k tomuto právnímu úkonu z důvodu duševní poruchy (§ 38 odst. 2 ObčZ), pro rozpor se zákonem nebo dobrými mravy (§ 39 ObčZ) nebo pro nedostatek náležitostí závěti uvedených v ust. § 476 a násl. ObčZ; kromě toho může být závěť (relativně) neplatná v příslušné části pro nerespektování ust. § 479 ObčZ, jestliže se dotčený neopominutelný dědic této neplatnosti dovolá (§ 40a ObčZ).
Závisí-li posouzení neplatnosti závěti na skutečnostech mezi účastníky řízení o dědictví sporných, je odůvodněn postup soudu podle ust. § 175k odst. 2 OSŘ; to neplatí v případě zjištění relativní neplatnosti závěti, k níž soud v řízení o dědictví bez dalšího přihlédne při vydání usnesení o dědictví podle ust. § 175g odst. 1 OSŘ.