Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3059/2010, ze dne 30. 8. 2011:
Z hlediska závěru odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o nedůvodnosti vydědění žalobkyně její matkou M. Š., listinou ze dne 8.4.2002 je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp.zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008, a v časopise Soudní judikatura pod č. 111, ročník 2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3772/2007) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.