Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 67 C 133/2017, ze dne 5. 11. 2020:
V daném sporu žalobce omezil posouzení naplnění důvodů dědické nezpůsobilosti na zavrženíhodné jednání žalované proti projevu poslední vůle zůstavitelky jak výše rozepsáno. Pojem zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy není v obč. zák. definován, přičemž na jeho vymezení závisí posouzení namítané dědické nezpůsobilosti žalované. Jednáním proti projevu poslední vůle zůstavitelky může být nejen jednání směřující proti listině, na které je zachycena poslední vůle zůstavitelky, ale také jednání, které sleduje zmaření či ovlivnění realizace svobodného projevu poslední vůle zůstavitelky. Z uvedeného vyplývá, že o dědicky nezpůsobilého dědice z důvodu zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy může jít pouze v těch případech, kdy se dědic dopustil jednání, jímž se snaží vyvolat uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele v tomto směru. Zřejmě půjde o všechny druhy fyzického nebo psychického donucení směřujícího ke zřízení závěti určitého obsahu, jakož i o jednání, jímž bylo zůstaviteli zabráněno projevit svou skutečnou vůli v závěti či zřídit, změnit nebo zrušit závěť, jakož i o jednání, jehož cílem je potlačení závěti již zřízené, a to např. zničením listiny či zatajením její existence nebo jejím zfalšováním nebo podvržením. K takovému jednání může navíc dojít nejen za života zůstavitele, ale také po jeho smrti.
Ani po doplněném dokazování v rozsahu naznačeném odvolacím soudem neměl zdejší soud důvod odchýlit se od svých předchozích závěrů. Po provedeném řízení a dokazování má za nesporné, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum], v rámci řízení o projednání dědictví byly předloženy celkem tři závěti, holografní závěť ze dne [datum] a ze dne [datum], jimiž zůstavitelka odkázala veškerý svůj majetek žalované, žalobci neodkázala ničeho a dále holografní závěť ze dne [datum], která zrušila závěti předchozí a kterou zůstavitelka odkázala podíl v rodinném domě žalované a zemědělské pozemky odkázala rovným dílem žalované i žalobci. Žalobce neuznal závěť z [datum] za pravou a platnou, za platné a pravé naopak považoval holografní závěti ze dne [datum] a [datum] a to i přesto, kdy oproti poslední ze závětí tyto dvě pro něj nebyly příznivé. Ani po doplněném dokazování o zvukové záznamy shora uvedené a o účastnický výslech žalované nemá soud za prokázané žalobcem tvrzené zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelky ze strany žalované. Soud zjistil, že při jednání před soudní komisařkou dne [datum] předložila žalovaná poslední vůli zůstavitelky datovanou dnem [datum] s ověřeným podpisem zůstavitelky. Ze zvukového záznamu pořízeného žalobcem při tomto jednání vyplývá, že žalovaná zmiňuje závěť totožnou jako je závěť ověřená, kterou předložila, tedy zmiňuje závěť totožnou, pouze neověřenou. Pokud se vyjádřila tak, že může najít jinou s pozdějším datem, pak při jednání u soudní komisařky dne [datum] upřesnila, že předpokládá, že existují nějaké další závěti, ale které předcházejí závěti s ověřeným podpisem. K [datum] žalovaná žádné další závěti nenašla a jak doplnila ve svém účastnickém přednesu, tyto dohledala až dodatečně, přičemž se jednalo o závěti z [datum] a [datum], což sdělila soudní komisařce přípisem ze dne [datum]. Pokud hovořila o jiné závěti při jednání u soudní komisařky dne [datum], pak měla na mysli závěť totožnou se závětí z [datum], jen neověřenou. Žalovaná věděla pouze o závěti, kterou přinesla na jednání u soudní komisařky dne [datum], tedy o závěti ze dne [datum] s ověřeným podpisem zůstavitelky, existenci předcházejících závětí (ze dne [datum] a [datum]) pouze tušila, tyto dohledala až dodatečně a k výzvě soudní komisařky je předložila. Soud dále odkazuje na odůvodnění svého předchozího rozhodnutí, kdy ze žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by měly existovat další závěti zůstavitelky. Žalovaná jejich existenci popřela a ani sám žalobce o nich neměl povědomí od zůstavitelky, se kterou se dle svých slov stýkal pravidelně. Neuvedl, jakého obsahu pozdější závěti měly být, kdy měly být pořízeny. Nelogické a zavádějící je jeho tvrzení, že se má jednat mimo jiné o závěť se stejným obsahem a z téhož data jako holografní závěť ze dne [datum], pouze bez ověřeného podpisu zůstavitelky. Ve stejném duchu se vyjádřila i partnerka žalobce [titul] [celé jméno svědka], která měla být přítomna některým schůzkám žalobce se zůstavitelkou, kdy ani před ní se zůstavitelka o závětech či o žádném majetku nezmiňovala. Ani po doplněném dokazování soud tedy nemá prokázáno, že by žalovaná zatajila, či zatajuje další závěti zůstavitelky.
Pokud jde o žalobcem tvrzenou bezprávnou výhrůžku, které se měla žalovaná dopustit ve vztahu k zůstavitelce, tak ani v tomto případě ze žádného z důkazů nevyplývá, že by žalovaná zůstavitelku nutila pořídit závěť z roku 2003, ani že by měla zůstavitelce bránit tuto závěť změnit závětí pozdější. Svědek [titul] [celé jméno svědka], stejně jako [celé jméno svědkyně], uvedli, že vztahy v rodině byly běžné, ani jeden z nich netvrdil, že by zůstavitelka měla napjatý a vyhrocený vztah se žalovanou, že by mezi nimi panovaly roztržky či konflikty a že by zůstavitelka měla mít ze žalované obavu, či na ní měl být činěn ze strany žalované nátlak. Ve stejném duchu se vyjádřila i svědkyně [titul] [celé jméno svědka]. Tvrzené zavrženíhodné jednání žalované ve vztahu k zůstavitelce nevyplývá ani z předložené korespondence, zejména z období po pořízení závěti z roku 2003 (pod bodem 10. a 11.), naopak z ní vyplývají výtky zůstavitelky k životu žalobce, což podpořila svou výpovědí i svědkyně [titul] [celé jméno svědka] (partnerka žalobce) jak uvedeno výše. Dovozuje-li žalobce bezprávnou výhrůžku žalované ve vztahu k zůstavitelce z dotazu žalované, zda dům, do kterého předtím žalovaná investovala téměř milion korun, dostane, či nikoliv, neboť v opačném případě by ho žalovaná prodala a šla bydlet jinam, tak soud takový závěr nesdílí. Vztahy obou, zůstavitelky i žalované byly dobré, zůstavitelka si na chování žalované nikomu nestěžovala a jak rozepsáno výše, chovala se uvolněně a na nic kromě zdraví si nestěžovala. Naopak poté co zůstavitelka pořídila v roce 2003 závěť, došlo k jejímu incidentu se žalobcem v roce 2006, jak popsal svědek [titul] [celé jméno svědka] Ani v pozdější době, kdy se měl vztah zůstavitelky k žalobci zlepšit, neustávala její snaha domlouvat žalobci, aby vedl spořádaný život, jak uvedla svědkyně [titul] [celé jméno svědka]. Tvrzení žalobce, že se zůstavitelka žalované bála, byla pod jejím psychickým tlakem a bylo na ni dlouhodobě ze strany žalované činěno psychické násilí, nebylo podpořeno žádným z provedených důkazů a soud ho hodnotí jako subjektivní a nepodložený závěr žalobce, jako jeho zavádějící snahu posílit svou chabou důkazní pozici.
Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno jakékoliv zavrženíhodné jednání žalované proti projevu poslední vůle zůstavitelky, tedy že žalovaná zůstavitelku donutila k pořízení závěti ze dne [datum] a zůstavitelce bránila tuto svou poslední vůli zrušit, jakož i že zatajila a stále zatajuje další závěti zůstavitelky a že k pořízení závěti ze dne [datum] byla zůstavitelka donucena bezprávnou výhrůžkou, nelze dospět k závěru o její dědické nezpůsobilosti. Z uvedeného důvodu soud opětovně žalobu zamítl tak, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.