Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3803/2010, ze dne 31. 5. 2012:
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněném pod číslem 15/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zaujal názor, že ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice , jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne (§ 107 o. s. ř.) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení § 462 obč. zák. Je tomu tak proto, že dědické řízení může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, nebo že soud může nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení § 462 obč. zák., jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo. Za tím účelem právě může soud v řízení o dědictví rozhodnout podle § 107 o. s. ř. o tom, že v řízení bude pokračováno se státem, aby ten mohl uzavřít dohodu o přenechání předluženého dědictví věřitelům či navrhnout likvidaci dědictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3233/2008, uveřejněné pod číslem 96/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V souzené věci, jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, však dosud v řízení o dědictví takové rozhodnutí vydáno nebylo.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle něhož lze o procesním nástupnictví rozhodnout, aniž by bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o tom, že dědictví připadlo státu, neboť je třeba provést již jen rozvrhové řízení, není správný (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1053/2006, usnesení ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3126/2006, usnesení ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1741/2007, usnesení ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3621/2010).