Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 106/2021-II., ze dne 16. 6. 2021:
Nejvyšší soud (jako soud dovolací) dospěl k závěru, že pozůstalostní soud je sice vázán pravomocným rozsudkem soudu v trestním řízení, avšak pouze do té míry, že pozůstalý syn spáchal úmyslný trestný čin a že se jednalo o trestný čin účasti na sebevraždě zůstavitele. Otázku, zda pozůstalý syn spáchal tento trestný čin proti zůstaviteli (ve smyslu § 1481 ObčZ), si však měl posoudit sám. Přitom měl vycházet z dostupných důkazů (dopis na rozloučenou, obsah trestního spisu, SMS komunikace mezi zůstavitelem a jeho synem aj.), ze kterých bylo zjevné, že se nejedná o trestný čin spáchaný proti zůstaviteli, nýbrž na jeho výslovnou žádost. Pokud je takové jednání v souladu s vůlí (přáním) zůstavitele, nelze dovodit, že směřuje proti němu.