Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 308/97, ze dne 30. 12. 1997:
Pokud jde o majetek z dědictví po J. H., bude na soudu I. stupně, aby dotazem u obvodního soudu zjistil současný stav tohoto řízení. Podle sdělení soudního komisaře, který je pověřen prováděním úkonů v dědickém řízení po J. H., je jedinou dědičkou po J. H. zůstavitelky V. Š. (viz sdělení z 18. 4. 1996 na č. 1. 23). Vzhledem k tomu, že V. Š. přežila J. H., a dědictví se nabývá dnem úmrtí zůstavitele (§ 460 ObčZ), náleží do aktiv dědictví po V. Š. také veškerý majetek, který nabývá dědictvím po J. H. Nejde rozhodně o to (jak se mylně domnívá odvolatelka), že by do dědictví po V. Š. náležel jen abstraktní a neoceněný nárok na dědictví po J. H. a že nabytí dědictví po J. H. bude již přímo v dědickém řízení po J. H. potvrzeno příslušnému dědici zůstavitelky V. Š. Po J. H. mohou totiž dědictví nabýt přímo pouze její dědici, nikoli dědici jejích dědiců. K tomu, aby majetek po J. H. nabyli dědici V. Š., je třeba dvou dědických řízení, a to nejprve dědického řízení po J. H. (kde tento majetek nabude V. Š.) a pak dědického řízení po V. Š. (kde její majetek, včetně majetku nabytého dědictvím po J. H. přejde na dědice V. Š.). Právní účinky rozhodnutí podle kterého V. Š. nabude majetek z dědictví po J. H., působí zpětně ke dni úmrtí J. H., neboť dědictví nabude k tomuto dni, i když o tom bude rozhodnuto až po její smrti (§ 460 ObčZ). Pak ovšem do aktiv dědictví nenáleží jen „nárok na dědictví“, ale konkrétní majetek, který V. Š. z dědictví po J. H. nabude. Soud, který projednává dědictví po V. Š., při posuzování rozsahu tohoto majetku musí vycházet z pravomocného rozhodnutí ve věci dědictví po J. H. Pokud soud, kde se vede dědické řízení po J. H., již pravomocně rozhodl o dědictví, je též vyřešena otázka, co z majetku J. H. patří do dědictví po V. Š. (je to ten majetek, který podle pravomocného rozhodnutí nabyla dědictvím po J. H. zůstavitelka V. Š.). Jestliže však soud o dědictví po J. H. dosud nerozhodl, je to důvodem pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ, neboť probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu; v dědickém řízení po V. Š. bude v tomto případě soud pokračovat až po právní moci rozhodnutí o dědictví po J. H.
K otázce akcií ve Slovenské republice odvolací soud připomíná, že i když jde o majetek v cizině, je v tomto případě dána pravomoc soudu České republiky k projednání tohoto dědictví. Právní pomoc mezi ČR a SR upravuje Smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou o právní pomoci (sdělení č. 209/1993 Sb.).Tato smlouva nemá zvláštní ujednání o dědictví, platí proto ustanovení zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (viz § MPSaP). Podle § 44 MPSaP je dána pravomoc českého soudu k projednání dědictví vždy, byl-li zůstavitel v době své smrti občanem České republiky; jde-li o jmění, které je v cizině, projedná soud ČR dědictví jen tehdy, jestliže se takový majetek vydává orgánům ČR nebo jestliže cizí stát přiznává takovým rozhodnutím justičních orgánů ČR právní následky. Podle již zmíněné mezinárodní smlouvy uznávají smluvní strany (ČR a SR) rozhodnutí v majetkových věcech vydaná na území druhé smluvní strany [čl. 22 písm. a) cit. smlouvy], jsou-li splněny podmínky uvedené v čl. 23 smlouvy. Jde tedy o případ, na který dopadá § 44 MPSaP. Majetek v cizině (akcie ve Slovenské republice) projedná v tomto případě soud ČR, protože jde o dědictví po občance České republiky a rozhodnutím soudů ČR v majetkových věcech přiznává Slovenská republika za podmínek čl. 23 cit. smlouvy právní následky. Bude proto třeba, aby soud I. stupně si opatřil také potřebné podklady, které se týkají těchto akcií (výpis Střediska cenných papírů v Bratislavě ke dni úmrtí zůstavitelky a ocenění akcií), zařadil je do aktiv dědictví a projednal i tento majetek.
