Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1025/2005, ze dne 28. 6. 2007:
Uvedené pak ve spojení s ustanovením § 460 obč. zák. znamená, že v dědickém řízení zahájeném 17. dubna 1998, tedy za trvání konkursu vedeného na jeho majetek, mohl úpadce (první žalovaný) činit jen úkony týkající se otázky, zda dědictví odmítá, s tím omezením, že dědictví mohl platně odmítnout jen se souhlasem správkyně konkursní podstaty. Neodmítl-li úpadce dědictví, pak se dědického řízení na jeho místě měla účastnit správkyně jeho konkursní podstaty (ve smyslu § 14 odst. 1 písm. d/ ZKV šlo o řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty) a jen ona byla osobou způsobilou uzavřít dědickou dohodu se druhým žalovaným.