Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2404/2022, ze dne 28. 3. 2023:
Podle § 193 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží (odstavec 1). Nepožádal-li žádný z dědiců ve lhůtě k tomu určené, aby soud projednal pozůstalost o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, platí, že podle pravomocného rozhodnutí o pozůstalosti došlo rovněž k nabytí aktiv pozůstalosti uvedených v odstavci 1; v případě, že pozůstalost byla rozdělena mezi více dědiců nebo že bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti více dědicům podle dědických podílů, nabývají dědicové majetek uvedený v odstavci 1 v podílech, vyplývajících z provedeného vypořádání dědictví. Je-li to potřebné, soud o tom vydá usnesení (odstavec 2).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že právní úprava projednání pozůstalosti a nabývání dědictví vychází z principu úřední ingerence státu (ingerence veřejné moci). Ta spočívá v tom, že s nabytím dědictví je spojeno obligatorní pozůstalostní řízení a vydání usnesení o dědictví, jímž se deklarují právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele, popř. pozdějšímu dni, kterým pominulo odsunutí dědického práva. V každém případě však platí, že ten, kdo se stal – podle pravomocného usnesení o dědictví – zůstavitelovým dědicem, nabývá celou pozůstalost, tedy i tu její část, která případně nebyla v pozůstalostním řízení projednána (např. pro spornost) nebo známa (a může být předmětem dodatečného projednání dědictví); v tomto ohledu se řízení o pozůstalosti (popř. jeho výsledek) týká také majetku, který z tohoto důvodu nebyl v pozůstalostním řízení z uvedených důvodů projednán (srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2021, sp. zn. 21 Cdo 382/2020, a v něm citovanou judikaturu).
V projednávané věci odvolací soud citované judikaturní závěry nerespektoval. Ze skutkových zjištění soudů se podává, že M. P. byl ke dni smrti členem družstva a náležel mu družstevní podíl, který ovšem nebyl projednán v pozůstalostním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 1063/2017. Potvrdil-li Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 8. 11. 2017, č. j. 32 D 1063/2017-202, nabytí dědictví po zemřelém M. P. jediné dědičce, a to dovolatelce, nabyla dovolatelka podle zákonné domněnky uvedené v § 193 odst. 2 větě první z. ř. s. rovněž družstevní podíl, a svědčí jí proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby.