Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1577/2018, ze dne 30. 5. 2018:
Uvedené závěry se přitom obdobně uplatní i v případě přechodu vlastnického práva děděním [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4689/2017 (dostupný na www.nsoud.cz)]. Jestliže tedy zůstavitel byl vlastníkem pozemku, přičemž dědické rozhodnutí vycházeje z katastrálního zápisu na určitou část pozemku nedopadá, pak nelze učinit závěr, že dědic společně s převážnou částí katastrálně vymezeného pozemku nabyl i část pozemku, která katastrálně vymezená není, resp. podle katastrálního zápisu tvoří část pozemku sousedního.
V poměrech dané věci proto obstojí závěr odvolacího soudu, že se žalobce nestal vlastníkem sporného pozemku na základě dědění, neboť v dědickém rozhodnutí nebylo na sporný pozemek pamatováno. Za předpokladu, že právní předchůdce žalobce byl vskutku vlastníkem sporného pozemku, mohl by se žalobce stát derivativně (zde přechodem vlastnického práva na základě dědictví) vlastníkem sporného pozemku toliko za předpokladu, že by došlo k dodatečnému projednání dědictví; to se však ze skutkových zjištění nepodává.