Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 83/2025, ze dne 14. 4. 2025:
Článek „Za čtvrté“ je označen „Podmínky dědění“. Podle jeho obsahu (bod 4.1.) však není na splnění podmínek vázáno nabytí dědictví (tj. vlastnického či obdobného práva k předmětu pozůstalosti), nýbrž pouze oprávnění se zděděným (!) majetkem nakládat. Důsledkem splnění podmínky (získání vysokoškolského titulu, resp. dovršení stanoveného věku) pak není nabytí dědictví, ale pouze vznik oprávnění s veškerým zděděným majetkem disponovat. Bod 4.2. pak obsahuje opatření, kterými má být zajištěna správa majetku poz. dcer po dobu, po kterou nebudou oprávněny svá dispoziční práva vykonávat („bude je za tyto vykonávat – spravovat … I.Z…“, „…naložit s majetkem mých dětí…“, „…rozhodovat o uvolnění … pro mé děti…“), a bod 4.3. povinnost vyhotovovat každý rok zprávy o správě „svěřeného majetku“ a předkládat je „každému z dětí“.
Z citovaných formulací v závěti je tak mimo jakoukoli pochybnost, že zůstavitelova vůle nesměřovala k tomu, aby závětním dědičkám odsunul nabytí dědictví, ale naopak k zůstavení celé pozůstalosti rovným dílem po jeho úmrtí výhradně těmto dědičkám, tj. K.Z., V.Z. a A.Z. Podmínky se nevztahují k nabytí pozůstalosti, ale pouze k volnému disponování s nabytým majetkem. Nelze dovodit vůli zůstavitele, aby pozůstalost nabyla jako přední dědic jakákoli jiná osoba, resp. aby závětní dědičky nabyly pozůstalost až poté, kdy splní stanovené podmínky. Soudem I. stupně provedený výklad (tj. že přední dědičkou je matka zůstavitele) je jednoznačně v rozporu s ustanovením § 1494 odst. 1 o. z.
