Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2579/2025, ze dne 6. 11. 2025:
Pro úplnost lze dodat, že judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že dědickou nezpůsobilost ve smyslu § 1481 o. z. z důvodu „zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy“ zakládá pouze takové jednání dědice, jímž se snaží vyvolat uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele (např. aby se určitá osoba stala dědicem, nebo naopak aby se osoba, kterou zůstavitel povolal za svého dědice závětí, dědicem nestala, či aby dědil potomek, kterého zůstavitel vydědil). Patří sem i fyzické nebo psychické donucení směřující ke zřízení závěti určitého obsahu a jednání, jímž bylo zůstaviteli zabráněno projevit svou skutečnou vůli v závěti či zřídit, změnit nebo zrušit závěť, jakož i jednání, jehož cílem je potlačení závěti již zřízené, a to např. zničením listiny či zatajením její existence, nebo jejím zfalšováním nebo podvržením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5543/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 129, ročník 2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 1262/2022).
Společným znakem všech výše uvedených jednání je pak právem zakázané úmyslné působení na zůstavitelovu vůli co do uspořádání dědických poměrů (případně odkazů, či povinných dílů), tzn. jakékoliv fyzické či psychické působení na vůli zůstavitele, případně jakýkoliv jiný zásah do okruhu zákonných dědiců.
K dovolatelem namítanému rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5189/2017), spatřovanému zejména v tom, že zavrženíhodným jednáním proti zůstavitelově poslední vůli není situace, kdy v průběhu dědického řízení byla účastníkem předložena závěť zůstavitele, podle níž je tento univerzálním dědicem, ale která byla shledána neplatnou pro nesplnění formálních požadavků, a že pouhé předložení takové listiny nezakládá dědickou nezpůsobilost, Nejvyšší soud dodává, že dovolatel přehlíží, že v odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dovodil, že dědická nezpůsobilost může nastat i tehdy, „podstrčí-li“ dědic zůstaviteli k podpisu listinu, ve které zůstavitel uvedl svoji poslední vůli, i když pro nedostatek formálních náležitostí by v listině uvedená závěť neobstála jako platný právní úkon. Zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy by bylo dáno také například tehdy, kdyby se podařilo prokázat, že dědic sám takovou závěť napsal, nebo kdyby předložil soudu jako vlastnoruční závěť zůstavitele, o níž prokazatelně věděl, že nebyla zůstavitelem vlastnoručně sepsána.
