Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2541/2025, ze dne 6. 11. 2025:
Žalovaný v dovolání – mimo jiné – formuluje právní otázku, „zda může civilní soud sám učinit závěr o charakteru jednání povahy trestného činu, pokud orgány činné v trestním řízení věc odložily již ve fázi prověřování“. V této souvislosti dovolací soud již v minulosti vyjádřil názor, že pro závěr o dědické nezpůsobilosti v důsledku činu povahy úmyslného trestného činu není rozhodující, zda potenciální dědic byl za tento čin proti některé z osob uvedených v ustanovení § 1481 o.z. odsouzen (anebo zda bylo trestní řízení zastaveno či – tak jako v daném případě – trestní věc byla odložena), případně, zda zanikla možnost trestního postihu v důsledku jeho smrti či prohlášení za mrtvého, promlčení, amnestie nebo udělení milosti apod. Pravomocným rozsudkem trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je však soud v řízení o pozůstalosti samozřejmě vázán (srov. § 135 o.s.ř. a § 1 odst. 3 z.ř.s.). V ostatních případech (zejména pokud nedošlo k odsouzení pachatele v trestním řízení) je nezbytné, aby soudní komisař v pozůstalostním řízení (případně soud ve sporném řízení o určení dědického práva), vyjdou-li najevo pochybnosti ohledně dědické nezpůsobilosti některého z účastníků, zjišťoval všechny rozhodné skutečnosti, opatřoval k nim potřebné důkazy a učinil úsudek o tom, zda jednání dědice vykazuje znaky skutkové podstaty úmyslného trestného činu proti zůstaviteli nebo některé z uvedených osob, ovšem s účinky jen pro řízení o pozůstalosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2016 sp. zn. 21 Cdo 3074/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.6.2022 sp. zn. 24 Cdo 426/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.6.2023 sp. zn. 24 Cdo 1275/2023 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.6.2021 sp. zn. 24 Cdo 106/2021). Odvolací soud v projednávané věci tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže za situace, kdy trestní věc byla podle ustanovení § 159a odst. 1 tr. řádu usnesením policejního orgánu odložena, aniž by se ovšem policejní orgán zabýval všemi, z hlediska ustanovení § 1481 o.z. rozhodnými skutečnostmi, učinil svůj konečný úsudek o tom, že jednání žalovaného vykazuje znaky úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, na základě výsledků důsledně provedeného dokazování, v rámci něhož náležitě zhodnotil veškeré, účastníky navržené důkazy k této rozhodné skutkové otázce.
