Rozsudek Okresního soudu v Semilech sp. zn. 10 C 124/2024, ze dne 10. 4. 2025:
Pověřená soudní komisařka, notářka [tituly před jménem] [jméno FO] zde výstižně a úplně vyložila, že tyto námitky nemohou způsobit neplatnost Závěti. S odkazem na příslušná ustanovení vyložila, že je zcela právem zůstavitele pořídit závěť, k tomu soud odkazuje na příslušnou citaci v odůvodnění usnesení, zejména pak na ustanovení § 1496 o. z. o tom, že právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele. Jde o jednoznačné zákonné ustanovení a z žádných ustanovení občanského zákoníku o dědickém právu nelze dovodit opak, např. (dle úvah žalobce), že by zůstavitel měl informovat svého manžela o tom, že pořídil závěť, dále o tom, jakým, způsobem naložil se svým majetkem. Pozůstalostní soud v odůvodnění svého rozhodnutí také náležitě vyložil, ze ustanovení § 1550 o. z. konstruuje vyvratitelnou domněnku, že si zůstavitel nepřeje, aby obsah jeho poslední vůle byl zveřejňován (mlčenlivost osob, které působily při pořízení závěti – zde svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]). Pokud zůstavitelka výslovně (vyplynulo z výpovědi uvedené svědkyně) si výslovně nepřála, aby žalobce jako její manžel o pořízení Závěti a jejím obsahu věděl, jde pouze o projev zákonného práva zůstavitele, tudíž nemůže jít o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Zároveň je nutné připomenout, že manžel nepatří mezi dědice, které lze vydědit, neboť není neopominutelným dědicem (mezi ně patří pouze potomci zůstavitele). Pozůstalostní soud prostřednictvím pověřené soudní komisařky se s těmito námitkami žalobce dostatečně vypořádal, přičemž soud rozhodující následující a předmětný skutkový spor o tom, zda je žalovaná vyloučena z dědického práva pro dědickou nezpůsobilost a zda je též vyloučena z dědění pro neplatnost závěti v důsledku neschopnosti zůstavitelky právně jednat, nemá důvodů nad rámec podrobného a úplného odůvodnění usnesení pozůstalostního soudu v tomto směru ničeho doplňovat, tím spíše měnit.
