Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 811/2024, ze dne 17. 4. 2024:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. 24 Co 188/2023-116, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 1. 2023, č. j. 7 C 447/2021-55, kterým bylo určeno, že žalobce je zákonným dědicem po zůstaviteli V. H., zemřelém dne XY (též jen „zůstavitel“), a tedy nejsou dány důvody k jeho vydědění, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě zjištění, že zůstavitel zanechal listinu o vydědění sepsanou vlastní rukou zůstavitele a vlastní rukou zůstavitele podepsanou datovanou 3. září 1999, jíž rozhodl o vydědění svého syna s odůvodněním, že tento neprojevuje o jeho osobu žádný zájem a v rozporu s dobrými mravy mu neposkytuje potřebnou pomoc v nemoci ani v jiných případech, odvolací soud dovodil, že listina o vydědění pořízená za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (též jen „obč. zák.“), splňuje všechny formální náležitosti podle § 469a obč. zák., a že v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1777/2019 se důvody vydědění zabýval ke dni smrti zůstavitele, a to v souladu s ustanovením § 1646 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a zůstavitelem neexistovaly z důvodů spočívajících nikoliv na straně žalobce žádné rodinné vztahy, nebyl-li žalobce zůstavitelem nikdy nijak kontaktován, a tedy že důvody vydědění u žalobce uvedené v listině o vydědění, ani žádné jiné důvody vydědění podle právní úpravy platné ke dni smrti zůstavitele nebyly dány, a proto vydědění žalobce je neplatné.