Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 18 C 345/2021, ze dne 17. 4. 2023:
Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalovaná je osobu, která by byla vyloučena z dědického práva ve smyslu § 1481 o.z. K tomu, zda jsou dány důvody dědické nezpůsobilosti, musí soud přihlédnout z úřední povinnosti jak v řízení o dědictví (nyní pozůstalostní řízení), tak v případném sporném řízení před soudem (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3423/2011).
Dědická nezpůsobilosti vylučuje z dědického práva osobu, která se dopustila činu, v jehož důsledku se stala nehodnou dědictví nabýt, protože by její podílení se na výhodách plynoucích z právního nástupnictví po zůstaviteli odporovalo zásadám spravedlnosti a obecné morálce. Důvody dědické nezpůsobilosti jsou v tom, že se určitá osoba dopustila tak těžkého poklesku vůči zůstaviteli, vůči některým osobám zůstaviteli zvláště blízkým, anebo vůči projevu jeho poslední vůle. Ten, kdo v okamžiku smrti zůstavitele není z těchto důvodů způsobilý dědit, je z dědictví vyloučen. Toto ustanovení vylučuje z dědění toho, kdo se dopustil vůči zůstaviteli nebo osobám jemu blízkým tak závažného úmyslného jednání, kvalifikovaného trestním zákoníkem jako trestný čin (§ 13, § 14 tr. zákoníku), nebo kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti poslední vůli zůstavitele. Dědická nezpůsobilost se vztahuje i na osoby, které se dopustily trestného činu, zakládajícího dědickou nezpůsobilost, avšak jsou osobami trestně neodpovědnými (tj. těmi, které v době spáchání činu nedovršily patnáctý rok svého věku, ty, které byly v době spáchání činu nepříčetné a tedy nemohly rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání).
Žalobkyně označila jednání žalované za jednání, které by mohlo naplňovat znaky trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 150 tr. zákoníku, tato tvrzení však v řízení prokázána nebyla. Soud neshledal v jejím konání ani znaky jiného činu povahy úmyslného trestného činu. Ani úmrtí zůstavitele nebylo dle policie předmětem trestního stíhání, tento zemřel bez zavinění třetí osoby.
