Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 7 C 93/2020, ze dne 5. 5. 2023:
Po 1. 1. 2014, kdy nastala účinnost občanského zákona č. 89/2012 Sb., je však stávající judikatura, týkající se naléhavého právního zájmu dědiců po zůstavitelích, zemřelých po 1. 1. 2014, v případě žalob na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem určité věci, již nepoužitelná.
Podle ust. § 1479 občanského zákona dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.
Podle ust. § 1475 odst. 1 občanského zákona dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.
Podle ust. § 1475 odst. 2 občanského zákona pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.
Podle ust. § 1475 odst. 3 občanského zákona komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.
Podle ust. § 172 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku, anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku.
Podle ust. § 172 odst. 2 z.ř.s. nebyla-li zjištěna podle odst. 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.
Podle ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.
Podle ust. § 193 odst. 1 z.ř.s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, případně též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.
Ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. tak řeší situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou spory o aktiva pozůstalosti (odkaz na ust. § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s.), ke kterým se podle tohoto ustanovení jako ke spornému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Ti, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, mohou své nároky uplatnit samostatnou žalobou, a to žalobou podanou i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Taková žaloba může nepochybně znít, jde-li o nemovitosti, které se zapisují do katastru nemovitostí, na určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického k této nemovité věci, která jako aktivum dědictví nebyla v řízení o pozůstalosti projednána anebo, pakliže se o nemovitost nejedná, na finanční plnění při respektování dědických podílů. Formulace takovéto určovací žaloby, podané po skončení dědického řízení, musí odpovídat konkrétnímu právu dědice, ať již vlastnickému či spoluvlastnickému, respektujícímu konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti o podílech, v jakých byl již projednaný majetek nabyt. Současná úprava řízení o pozůstalosti, i s poukazem na ust. § 193 odst. 1 věty za středníkem z.ř.s. tak zásadně vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla následně dodatečně projednána. Práva k tomuto spornému majetku je třeba uplatnit žalobou, předpokládanou ust. § 189 odst. 1 z.ř.s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti. V projednávané věci to znamená, že žalobci nemohou mít naléhavý právní zájem na v tomto řízení uplatněném požadovaném určení, protože jde o sporné aktivum. Vzhledem k tomu, že nesprávně uplatněný žalobní petit není kryt poučovací povinností soudu, neboť by se jednalo o poučení hmotněprávní, nezbylo soudu, než pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení žalobu zamítnout.