Usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 102 Co 23/2021, ze dne 19. 1. 2022:
Bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno podle ustanovení § 153 nebo § 154 z.ř.s. a objeví-li se po právní moci usnesení majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud projedná dědictví (srov. § 192 větu první z.ř.s.). K tomuto dodatečnému projednání pozůstalosti soud přistoupí na návrh nebo i bez návrhu. Bylo-li dodatečné projednání pozůstalosti zahájeno na návrh a nebude-li v průběhu řízení objeveno aktivum pozůstalosti, popřípadě objeví-li se pouze pasivum pozůstalosti, soud návrh usnesením zamítne.
Návrh na dodatečné projednání pozůstalosti lze zamítnout jen tehdy, jestliže v průběhu pozůstalostního řízení (prováděného ve smyslu ustanovení § 192 z.ř.s.) se neobjevil žádný majetek, který by patřil (mohl patřit) do aktiv pozůstalosti, a to včetně majetku, o němž by bylo (ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s.) sporné, zda patří do aktiv pozůstalosti. V případě, že se objevil (alespoň) majetek, který se stal (z pohledu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s.) sporným, soud vždy provede dodatečné projednání pozůstalosti ve smyslu ustanovení § 192 z.s.ř.; okolnost, zda se k tomuto majetku ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s. přihlíží, je tu bezpředmětná (srov. též právní názor vyslovený v obdobné situaci v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2015 sp. zn. 21 Cdo 4311/2014 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2017 sp. zn. 21 Cdo 1346/2016).
V projednávané věci je z obsahu spisu zřejmé, že účastníci 1) a 2) při jednání konaném dne 12.10.2021 shodně uvedli, že jim zůstavitel v červnu 2019 při rodinné oslavě jeho osmdesátých narozenin sdělil, že se po jeho smrti mají spolu s účastnicí 3) rozdělit o „veškeré finanční prostředky“. Zůstavitel měl finanční prostředky uložené na účtu u banky; tento účet byl zrušen dne 9.5.2019, v době zrušení bylo na účtu 107.066 Kč a zůstatek na účtu byl vyplacen dne 20.5.2019 na poště prostřednictvím šekové poukázky vystavené na jméno zůstavitele. Účastnice 3) při jednání konaném dne 12.10.2021 uvedla, že zůstavitel jí „veškeré své finanční prostředky ještě za veškerou péči za svého života daroval“ a že „ke dni úmrtí zůstavitele byly tyto finanční prostředky v částce 120.000 Kč“.
Za této situace soud prvního stupně – jak lze snad usuzovat z obsahu poučení, které poskytnul účastníkům na závěr jednání konaného dne 12.10.2021 – dovodil, že k finančním prostředkům v hotovosti, které měla držení účastnice 3) a které představovaly (podle jejího prohlášení u soudu prvního stupně v době smrti zůstavitele) částku 120.000 Kč, nelze při dodatečném projednávání pozůstalosti přihlédnout, neboť se jedná o „spor o rozsah pozůstalosti, kdy rozhodné skutečnosti jsou sporné a je třeba provádět potřebné dokazování“, takže se takové „sporné aktivum“ do „pozůstalosti nezařadí“ a dědic se může domáhat „svých práv žalobou podle § 189 odst. 1 z.ř.s.“.
Uvedený závěr ovšem neodůvodňuje, aby soud neprovedl dodatečné projednání dědictví podle ustanovení § 192 z.ř.s. I kdyby bylo vskutku sporné (uvažováno z pohledu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s.), zda finanční prostředky [podle vyjádření účastnice 3) u soudu prvního stupně ve výši 120.000 Kč v době smrti zůstavitele] patřily do aktiv pozůstalosti, byly splněny – jak vyplývá již z výše uvedeného – všechny předpoklady, aby soud projednal pozůstalost meritorně, neboť je nepochybné, že objevený majetek (spolu s majetkem již známým) nadále zastavení řízení o pozůstalosti ve smyslu § 154 odst. 1 z.ř.s. neodůvodňoval.
Aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku (srov. § 172 odst. 1 z.ř.s.). Nebyla-li zjištěna podle § 172 odst. 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv (srov. § 172 odst. 2 větu první z.ř.s.) Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (srov. § 172 odst. 2 větu druhou z.ř.s.). Pro závěr, zda se (určitý) majetek stal v pohledu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s. sporným, je tedy – jak vyplývá z výše uvedeného – významné jen to, že se na rozhodných skutečnostech neshodli dědici, tedy, řečeno jinak, ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici.
V projednávané věci dosud nebylo dědické právo po F. K. zjišťováno, neboť „původní“ řízení o pozůstalosti bylo podle ustanovení § 154 z.ř.s. zastaveno. Podle dosavadních poznatků lze mít za to, že dědický titul svědčí podle zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců účastníkům 1) a 2); účastníce 3) není zůstavitelovou dědičkou ze zákona a dosud nebyl zjištěn žádný titul, na základě kterého by jí vzniklo dědické právo po zůstaviteli. Z obsahu spisu pak nevyplývá, že by se účastníci 1) a 2) neshodli na rozhodných skutečnostech o tom, zda do aktiv pozůstalosti patří (rovněž) finanční prostředky. Tvrdí-li oproti nim účastnice 3), že jí zůstavitel „veškeré své finanční prostředky ještě za veškerou péči za svého života daroval“, není takové tvrzení vůbec způsobilé přivodit závěr o spornosti tohoto majetku ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s.
Protože o finančních prostředcích, které měly [podle tvrzení účastnice 3) učiněného při jednání dne 12.10.2021] činit v době smrti zůstavitele 120.000 Kč, vznikl spor mezi účastníky 1) a 2) na straně jedné a účastnicí 3) na straně druhé, vyvolaným tvrzením účastnice 3), podle něhož jí zůstavitel „veškeré své finanční prostředky ještě za veškerou péči za svého života daroval“, které účastníci 1) a 2) nepotvrdili, a protože takovýto spor nemá za následek závěr o spornosti majetku ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s., je zřejmé, že se tu objevil majetek, který vyžaduje dodatečné projednání pozůstalosti podle ustanovení § 192 z.ř.s.