Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1476/2022, ze dne 7. 6. 2023:
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudu významné vyřešení právních otázek, zda je insolvenční správce dlužníka v úpadku, jemuž zároveň svědčí dědické právo (dále jen „dlužník“), po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, účastníkem řízení o pozůstalosti a jaký vliv má nedostatek souhlasu insolvenčního správce s právním jednáním dlužníka v řízení o pozůstalosti, v jehož důsledku z dědictví obdržel méně, než činí jeho dědický podíl, na právní moc usnesení o dědictví. Vzhledem k tomu, že tyto právní otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání JUDr. Zdeňky Pechancové, insolvenční správkyně dlužníka L. P. st., je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Vymezení okruhu účastníků řízení o pozůstalosti vychází z ustanovení § 6 odst. 2 z. ř. s., podle něhož je účastníkem navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje. Zatímco účast navrhovatele se zakládá procesním způsobem (podáním návrhu na zahájení řízení nebo uplatněním určitého požadavku v již zahájeném řízení), je pro ty, které zákon za účastníky označuje, charakteristické, že jsou nositeli hmotného práva, a právě proto je zákon výslovně jako účastníky uvádí.
Ve fázi projednání pozůstalosti zákon označuje za účastníky řízení o pozůstalosti především ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici (případně stát nebo vypravitele pohřbu) a podle okolností také manžela zůstavitele, věřitele zůstavitele, nepominutelného dědice, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a případně účastníky při závěře pozůstalosti (§ 110 až 116 z. ř. s.).
Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře (§ 412 odst. 1 písm. b/ ins. zák.).
Právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný; neplatná je rovněž dohoda o vypořádání dědictví, jestliže ji dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce a jestliže podle ní má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl (srov. § 412 odst. 3 věta první a druhá ins. zák.).
Lze proto uzavřít, že insolvenční správce dlužníka, o němž lze mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem (svědčí mu dědické právo), není účastníkem řízení při projednání pozůstalosti, neboť jeho účastenství nevyplývá z ustanovení upravujících řízení o pozůstalosti a ani insolvenční zákon jeho (přímou) účast v řízení o pozůstalosti nepředpokládá.
Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je povinností dlužníka činit vše pro naplnění účelu zvolené formy řešení úpadku a mimo jiné i informovat insolvenčního správce o všech podstatných skutečnostech, které v průběhu oddlužení nastanou a mohou mít na průběh oddlužení vliv; je tak věcí dlužníka, aby insolvenčního správce informoval i o tom, že se účastní řízení o pozůstalosti jako dědic zůstavitele a dále i o právních jednáních, která v řízení o pozůstalosti učinil nebo hodlá učinit, a vyžádal souhlas insolvenčního správce k těm z nich, v jejichž důsledku z dědictví obdrží méně, než činí jeho dědický podíl.
Požadavek souhlasu insolvenčního správce vyžadovaný (pod sankcí neplatnosti) ustanovením § 412 odst. 3 věty první a druhé ins. zák. je třeba (v době po 1. 1. 2014, tj. po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) vztáhnout nejen k odmítnutí dědictví dlužníkem a k uzavření dohody o vypořádání dědictví, jestliže podle ní má dlužník z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl, ale i ke každému právnímu jednání dlužníka (ve formě konání i opomenutí), v jehož důsledku dlužník nabývá z pozůstalosti méně, než kolik by (jinak) odpovídalo jeho dědickému podílu (např. ke vzdání se dědictví, neuplatnění námitky neplatnosti pořízení pro případ smrti učiněného zůstavitelem ve prospěch jiných dědiců, dohodě dědiců o výši dědických podílů nebo dohodě o rozdělení pozůstalosti).
Soudu (soudnímu komisaři) žádná konkrétní povinnost z právních předpisů v této souvislosti nevyplývá, přesto se jeví jako vhodné, aby po účastníku, jemuž svědčí dědické právo po zůstaviteli a zároveň je v úpadku řešeném oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, vyžadoval předložení souhlasu insolvenčního správce k právním jednáním dlužníka učiněným v řízení o pozůstalosti, v jejichž důsledku obdrží dlužník z dědictví méně, než kolik by odpovídalo jeho dědickému podílu.
Právní mocí rozhodnutí o dědictví je skončeno řízení o pozůstalost (§ 188 písm. c/ z. ř. s.).
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku usnesení pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (§ 159 odst. 4 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.).
Bylo-li dlužníku potvrzeno nabytí majetku v usnesení o dědictví (srov. § 185 odst. 1 z. ř. s.), nemůže být v rozsahu závaznosti výroku usnesení věc projednána znovu. Závaznost usnesení soudu vydaných v dědickém řízení (řízení o pozůstalosti) nastává zvláštním způsobem. Výroky usnesení, které se týkají dědického práva (které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého. Ostatní výroky usnesení soudu vydaného v dědickém řízení jsou závazné jen pro účastníky dědického řízení (jejich právní nástupce) a v tomto rozsahu také pro všechny soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné správy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2953/2004).
Dojde-li k tomu, že usnesení o dědictví nabude právní moci, je řízení o pozůstalosti skočeno a skutečnost, že dlužník činil v řízení o pozůstalosti právní jednání, v jejichž důsledku z dědictví obdržel méně, než činí jeho dědický podíl, bez souhlasu insolvenčního správce, nemůže nastalý účinek právní moci rozhodnutí o dědictví ovlivnit.
Na účinek právní moci usnesení o dědictví nemůže mít vliv ani rozhodnutí soudu vydané ve sporném řízení o určení neplatnosti právních jednání dlužníka v řízení o pozůstalosti (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2953/2004).
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je – z hlediska uplatněného dovolacího důvodu – správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání JUDr. Zdeňky Pechancové, insolvenční správkyně dlužníka L. P. st., podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.