Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 16 C 50/2020, ze dne 30. 3. 2022:
Spornou otázkou mezi účastníky bylo, zda zůstavitelka byla takzvanou osobou nevidomou, pro kterou občanský zákoník předepisuje speciální formu pořízení závěti. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2567/2004„ osobou nevidomou“ ve smyslu ustanovení § 476e obč. zák. se rozumí osoba, jíž zrakové postižení (nekompenzovatelné technickými či jinými pomůckami) zcela znemožňuje, případně podstatně snižuje možnost v celém rozsahu vnímat okolnosti pořízení závěti, o nichž má svědčit. Soud má v této souvislosti za prokázáno, že na zůstavitelku nelze nahlížet jako na osobu nevidomou ve smyslu shora citované judikatury, neboť zůstavitelka v době pořízení předmětné závěti formou notářského zápisu trpěla zrakovým postižením, které však bylo kompenzovatelné speciálními pomůckami, jichž zůstavitelka využívala a v důsledku kterých byla schopna například číst nebo psát.
Vzhledem k tomu, že dle názoru soudu zůstavitelka nebyla osobou nevidomou, notářský zápis pak pouze nadbytečně obsahuje ustanovení o účasti dalších třech svědků úkonu, jak je zákonem pro nevidomé účastníky požadováno, nicméně sama tato skutečnost dle názoru soudu neplatnost notářského zápisu ze dne 6. 3. 2014 nezpůsobuje (viz skutečnosti uvedené níže).
I za situace, kdy by soud dospěl k závěru, že zůstavitelka [titul] [jméno] [příjmení] byla k datu 6. 3. 2014 osobou nevidomou, pak i v tomto případě splňuje předmětný notářský zápis jakožto veřejná listina veškeré náležitosti, které zákon dle ustanovení § 1537 věta druhá o. z. ve vztahu k § 1535 odst. 1 o. z. pro pořízení závěti v této formě vyžaduje. V rámci provedeného dokazování všichni tři shora uvedení svědci ([celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka]) potvrdili, že se pořízení závěti formou notářského zápisu dne 6. 3. 2014 osobně účastnili, byli o tuto účast prvým žalovaným dopředu požádáni a se svou funkcí jako svědka pořízení zůstavitelky o jejím majetku byli předem srozuměni, tedy s tím souhlasili /srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 988/96 (Rc 59/1998): svědkem ve smyslu § 476b obč. zák. je jen taková osoba, která je touto funkcí předem pověřena a je s tímto pověřením srozuměna; není tedy tímto svědkem při pořizování závěti ten, kdo byl tomuto úkonu jen náhodně přítomen./. Všichni tři svědci v rámci svých výpovědí rovněž potvrdili, že byl sepsaný notářský zápis účastníku [titul] [jméno] [příjmení] nahlas přečten, přičemž dle názoru soudu není pro platnost tohoto notářského zápisu podstatné, zda byl celý obsah přečten pouze jedním svědkem úkonu, nebo postupně všemi třemi přítomnými svědky. Ani ustanovení notářského řádu výslovně neupravují, kdo přesně musí notářský zápis přečíst. Postačujcí formulací je, že notářský zápis byl účastníku přečten. Podstatné je, že všechny zúčastněné osoby notářského zápisu byly po celou dobu tohoto úkonu přítomny a svoji účast rovněž v závěru stvrdili svými podpisy. Předmětný notářský zápis obsahuje též ujednání, že po hlasitém přečtení notářského zápisu byl tento účastnicí [titul] [jméno] [příjmení] v celém rozsahu schválen a jako její poslední vůle výslovně před třemi svědky úkonu potvrzen. V řízení nebylo prokázáno, že by svědci úkonů nebyli nezávislými a nestrannými osobami na úkonu (jak se v obecné rovině snažil tvrdit žalobce), notář [titul] [jméno] [příjmení] potvrdil ujednání obsažené v první větě části I. závěti – tedy že zůstavitelka pořídila pro případ své smrti s rozvahou, vážně a bez jakéhokoliv donucení, prosta jakéhokoliv omylu. Pochybnosti žalobce v tomto směru pak zůstaly pouze v obecné rovině jeho tvrzení, která byla pouze domněnkami žalobce bez jakéhokoliv reálného základu. Soud nemá (s ohledem na výpovědi tří svědků úkonu i výpověď notáře) rovněž pochybnosti o pravosti podpisu zůstavitelky na veřejné listině – notářském zápisu ze dne 6. 3. 2014, přičemž nad rámec uvedeného soud konstatuje, že podpis zůstavitelky na závěti i v rámci laického srovnání koresponduje s jinými podpisy zůstavitelky z té doby – například podpis zůstavitelky na Dohodě o výplatě výnosů z cenných papírů č. 1 s [právnická osoba] ze dne 15. 10. 2015 (na č. l. 41 spisu), dále na Protokolu o převzetí průkazu osoby se zdravotním postižením ze dne 8. 12. 2015 (na č. l. 68 spisu) nebo na Pojistné smlouvě o kapitálovém životním pojištění [anonymizováno] ze dne 15. 11. 2013 (na č. l. 40).
K argumentaci žalobce, že vzhledem k tomu, že zůstavitelka nebyla nevidomá, nemohla sepsat závěť ve smyslu ustanovení § 1535 odst. 1 o. z. v platném znění, neboť tuto speciální allografní závěť může sepsat pouze nevidomý zůstavitel (jedná se o speciální formu závěti se třemi svědky) a závěť je z tohoto důvodu absolutně neplatným právním jednáním, uvádí soud následující: Zdejšímu soudu je známé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR – rozsudek ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2203/2006, v němž Nejvyšší soud uzavřel: Jen takový zůstavitel, jemuž zdravotní nebo jiná překážka objektivně znemožňuje číst nebo psát, může platně pořídit závěť ve smyslu ustanovení § 476c obč. zák. (§ 40 odst. 1 obč. zák.). Z uvedeného vyplývá, že zůstavitel, který není takto handicapován, tímto způsobem platně pořídit závěť nemůže. Z obsahu odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu je však současně zřejmé, že se rozhodnutí týkalo situace, kdy byla pořízena allografní závěť se třemi svědky ve smyslu ustanovení § 476c obč. zák. Nejvyšší soud zde konkrétně uvedl, že:„ Zpřísnění podmínek pro pořízení allografní závěti podle ustanovení § 476c obč. zák. slouží k ochraně práv zůstavitele, jemuž – jak vyplývá z logického i jazykového výkladu tohoto zákonného ustanovení – objektivně existující handicap (zpravidla zdravotní) znemožňuje číst nebo psát, tedy pořídit závět ve smyslu ustanovení § 476a obč. zák. (hollografní závěť) nebo § 476b obč. zák. (allografní závěť se dvěma svědky). Zůstavitel, který není takto handicapován, proto nemůže platně pořídit závěť ve smyslu ustanovení § 476c obč. zák.“ Předmětem této žaloby je však posouzení všech skutečností za situace, kdy zůstavitelkou byla pořízena závěť formou notářského zápisu, která má všechny zákonné náležitosti a jako taková je sama o sobě platným právním jednáním. Jedná se o formu veřejné listiny, tedy listiny vydané orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci, což bylo výpovědí notáře – [titul] [jméno] [příjmení] v tomto řízení také potvrzeno. Oproti tomu v případě závětí pořízených soukromou listinou, ať již v podobě hollografní závěti, allografní závěti prosté nebo allografní závěti speciální (§ 1535 o. z., dříve § 476c obč. zák.) zákon vyžaduje v případě každé z nich splnění odlišných konkrétních náležitostí. Z uvedených důvodů tak má zdejší soud za to, že v případě závěti pořízené veřejnou listinou nemůže za situace, kdyby zůstavitelka nebyla nevidomá, nadbytečná účast tří svědků tohoto právního jednání způsobit jeho neplatnost.