Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 242/95, ze dne 30. 11. 1995:
Dohoda o vypořádání dědictví, podle které má být dědictví, které není předluženo, rozděleno mezi dědice tak, že některý z nich převezme odpovědnost za dluhy dědictví ve výši, která přesahuje cenu majetku, který podle dohody nabývá na svůj podíl (a jeho dědický podíl by tak byl předlužen) odporuje zákonu. Soud v takovém případě podle § 482 odst. 2 ObčZ musí rozhodnout tak, že dohodu neschválí.
Náklady dědického řízení zahrnují vedle hotových výdajů soudního komisaře i jeho odměnu. Nelze proto zaměňovat pojem „náklady řízení” a „hotové výdaje”.