Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4692/2010, ze dne 30. 10. 2012:
Z hlediska závěru odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o tom, zda v daném případě došlo mezi dědici k uzavření dohody o vypořádání dědictví, zda má soud rozhodovat o takové dohodě ve smyslu ustanovení § 482 obč. zák. a zda lze od takové dohody jedním z dědiců odstoupit, je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (k tomu srov. Zprávu o řízení o dědictví u státních notářství v České socialistické republice, projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR 5.11.1975, Cpj 30/75, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1976; usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.2.1998, sp.zn. 18 Co 228/97, uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 2, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp.zn. 21 Cdo 1762/2008). Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
