Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 106/94, ze dne 31. 5. 1994:
Rozhodnutí, kterým se schvaluje dohoda o vypořádání dědictví, nemá povahu rozhodnutí o schválení smíru, proti kterému by odvolání nebylo přípustné (§ 202 odst. 2 písm. h) OSŘ).
Rozpor dohody o vypořádání dědictví se zákonem či s dobrými mravy není bez dalšího v tom, že dědic má podle ní nabýt méně než na co by měl dle zákona či závěti nárok, ani v tom, nepřevezme-li podle dohody z dědictví žádný majetek.
Při schvalování dohody o vypořádání dědictví nemá význam okolnost, zda a jaký majetek obdržel některý z dědiců bezplatně od zůstavitele za jeho života mimo obvyklá darování.