Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2505/2011, ze dne 25. 2. 2013:
Jsou-li přibíráni svědci úkonu, popřípadě důvěrník, notář uvede do notářského zápisu důvod jejich účasti, tedy, že účastník nemůže číst nebo psát (srov. § 68 odst. 4 not.ř.). Svědkové úkonu nemusí být účastni celému jednání o obsahu notářského zápisu. Vždy však musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu, při jeho projevu, jímž schvaluje notářský zápis, a v době, kdy se tento účastník seznamuje s obsahem notářského zápisu, tedy v době, kdy mu je notářský zápis předčítán nebo si ho čte, může-li číst (§ 68 odst. 1 not.ř.). Obdobně musí notářský zápis obsahovat v závěru prohlášení důvěrníka o tom, že sdělil němému nebo hluchému účastníku, který nemůže číst nebo psát, celý obsah notářského zápisu, a že jej účastník schválil (§ 68 odst. 2 not.ř.).
Žalobkyně v dovolání namítá, že odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vycházel z nesprávného právního posouzení „obsahu pojmu němý ve smyslu ust. § 67 not.ř.“.
V posuzované věci odvolací soud (i soud prvního stupně) vycházel ze závěru, že závěť v podobě notářského zápisu byla správně „formálně sepsána“, že na zůstavitele nelze hledět jako na „osobu němou“ a že sepisu úkonu nemusel být přítomen také „důvěrník“ zůstavitele schopný se s ním dorozumět ve smyslu ustanovení § 67 odst. 2 not.ř. Tento závěr je správný.
S dovolatelkou sice lze souhlasit pouze v tom, že „není podstatné, zda je osoba postižena hendikepem trvale, nebo zda se jedná o přechodný stav“. Podstatná je míra zachované schopnosti komunikace. „Němému“ jeho postižení zpravidla zcela znemožňuje běžnou komunikaci s okolím; nemůže tedy komunikovat jinak než specifickými výrazovými prostředky, tj. např. posunkovou řečí, pokud ji ovládá. V případě pořízení závěti takovou osobou je proto třeba jiné osoby znalé jejího projevu a zprostředkovávající její projev okolí, tj. důvěrníka (např. v podobě tlumočníka pro styk s osobami hluchoněmými).
V projednávané věci bylo zjištěno, že zůstavitel v době pořízení předmětné závěti trpěl expresivní afázií způsobující jeho neschopnost psát, avšak zachovávající schopnost řeči psané i mluvené rozumět. Jednalo se o ztrátu již nabyté schopnosti komunikovat projevující se navenek poruchou vlastní tvorby mluvené i psané řeči. Zůstavitel nebyl schopen souvislé řeči, nicméně byl schopen omezeného verbálního projevu, vydával zvuky, vyslovoval „jo, jo“ a „ne, ne“, „souhlasně mručel“ a mimo to ovládal i nonverbální komunikaci, zejména v podobě gestikulace rukama.
Z výše uvedeného je zřejmé, že toto postižení zůstaviteli bezpochyby zcela neznemožňovalo schopnost komunikovat, pouze ho v komunikaci omezovalo, nikoliv však natolik podstatným způsobem, aby snižovalo jeho možnost v celém rozsahu vnímat okolnosti pořízení závěti a projevit nesporně svou vůli. Zůstavitele proto není na místě hodnotit jako „němého“ a ve smyslu ustanovení § 67 odst. 2 not.ř. jako účastníka, který by – vzhledem k tomu, že nemůže číst nebo psát – musel při sepisu notářského zápisu komunikovat prostřednictvím důvěrníka.
V neposlední řadě je třeba zohlednit, že k požadavku na přítomnost důvěrníka je třeba přistupovat výjimečně v případě splnění zákonem stanovených podmínek (je-li účastník hluchý nebo němý či dokonce hluchoněmý a nemůže-li číst nebo psát, příp. obojí), kdy by zjištění projevu vůle zůstavitele nebylo jinak možné a kdy je nutné přizvat osobu, prostřednictvím které by účastník mohl svou vůli bez jakýchkoliv pochybností projevit (např. i osobu blízkou). Není-li totiž osoby, která by mohla být důvěrníkem, nemůže takový účastník konat písemné právní úkony, pokud nelze postupovat podle § 67 odst. 3 not.ř. Požadavek na přítomnost důvěrníka za situace, kdy se projevu vůle zůstavitele, který sice nemohl psát, avšak nebyl němý, jak je dovozeno výše, a neměl žádné osoby blízké, zúčastnily jako svědkyně pracovnice domova důchodců, kde před svou smrtí pobýval, a které z tohoto důvodu komunikační prostředky zůstavitele dobře znaly, obdobně jako projevu vůle rovněž přítomný „dlouholetý známý“ zůstavitele JUDr. P. K. (žalovaný), proto není zjevně opodstatněný.
Vzhledem k tomu, že postup při sepisu závěti formou notářského zápisu (§ 476d odst. 1 obč. zák.) vymezený ustanovením § 65 odst. 1 not.ř. byl dodržen, nebylo v projednávané věci třeba postupovat podle ustanovení § 67 odst. 2 not.ř.