Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 41/2015, ze dne 21. 5. 2015:
Ani ostatní dovolatelkou uplatněné námitky nejsou způsobilé zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že dědické právo závětní dědičky E. K. se zakládá na závěti bez zjevných formálních nedostatků, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je i ve vztahu k těmto dovolatelkou vymezeným otázkám v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jakož i právní teorií (k možnosti zůstavitele povolat náhradního dědice srov. například právní názor vyjádřený v Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákonik II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1455, 1458, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 2214/2012, a k otázce významu umístění data v holografní závěti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 4, ročník 2011, nebo v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2012), a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.