Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2120/2009, ze dne 27. 4. 2011:
Podle ustanovení § 65 odst. 1 not. ř. je-li účastníkem někdo, kdo nemůže číst nebo psát, může notář sepsat notářský zápis pouze za účasti dvou svědků úkonu. Tito svědci musí být přítomni při projevu vůle účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu a při předčítání notářského zápisu a jeho schválení tím účastníkem, v jehož zájmu byli přítomni.
Jsou-li přibíráni svědci úkonu, notář uvede do notářského zápisu důvod jejich účasti, tedy, že účastník nemůže číst nebo psát (srov. § 68 odst. 4 not. ř.). Svědkové úkonu nemusí být účastni celému jednání o obsahu notářského zápisu. Vždy však musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu, při jeho projevu, jímž schvaluje notářský zápis, a v době, kdy se tento účastník seznamuje s obsahem notářského zápisu, tedy v době, kdy mu je notářský zápis předčítán nebo si ho čte, může-li číst.
V posuzovaném případě odvolací soud (i soud prvního stupně) vycházel ze závěru, že „notářský zápis nebyl sepsán za účasti dvou svědků úkonu“, neboť svědkové nebyli přítomni „prohlášení zůstavitele o tom, co má být pojato do notářského zápisu, a dále též sepisu notářského zápisu“, ale jen „následnému přečtení a schválení závěti“. Tento závěr není správný.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že „dva až tři dny“ před sepisem závěti notářka JUDr. Olga Medunová zůstavitele navštívila“; že „zůstavitel notářce sdělil, že chce pořídit závěť, a co asi by v ní mělo být zahrnuto“; že notářka a zůstavitel „se dohodli, že notářka závěť nachystá“; že „notářka „trvala na dvou svědcích úkonu“; že „22.3.2006 se i se svědky notářka dostavila do místnosti, kde zůstavitel ležel, že notářka zůstaviteli laickým způsobem znovu předestřela, co v závěti je a on s tím souhlasil“; že „notářka měla závěť vytištěnou, ale měla s sebou notebook, kde měla uloženu elektronickou podobu závěti, a tiskárnu, kdyby došlo ještě k nějaké změně“; že „poté notářka závěť před zůstavitelem pomalu přečetla, zůstavitel s obsahem závěti projevil souhlas a poté svědci a notářka zápis podepsali“.
Z uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě byl postup pro sepis závěti formou notářského zápisu (§ 476d odst. 1 obč. zák.) vymezený ustanovením § 65 odst. 1 not. ř. splněn. Jednání zůstavitele a notářky, jež o několik dnů předcházelo sepisu notářského zápisu, je na místě posoudit pouze jako předběžnou dohodu o sepisu závěti a o představě o obsahu takové závěti, jež mělo notářce umožnit přípravu podkladů pro sepis závěti a zajistit rychlý a snadný postup při samotném sepisu notářského zápisu o závěti. Teprve při jednání dne 22.3.2006 došlo k „projevu vůle účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu“, když „notářka zůstaviteli laickým způsobem znovu předestřela, co v závěti je a on s tím souhlasil“ (nebylo tedy třeba závěť upravovat a znovu tisknout, na což byla notářka – jak výše uvedeno – připravena), a následně „při předčítání notářského zápisu a jeho schválení účastníkem“ (tj. zůstavitelem). Účast svědků při psaní textu notářského zápisu notářem – jak se soudy domnívaly – ani ustanovení § 65 not. ř. nepožaduje.