Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4791/2014, ze dne 3. 3. 2015:
Jen pro úplnost dovolací soud uvádí, že postavení státu jako nabyvatele dědictví a jeho postavení jako správce dědictví spolu úzce souvisí, neboť Česká republika se správcem dědictví může stát jedině za situace, kdy jí má (část) dědictví připadnout jako odúmrť (srov. § 480b odst. 1 obč. zák.). Dovolací soud dále v této souvislosti znovu uvádí, že možnost žalovaného domáhat se vrácení částky vydané Papežské koleji, je jenom akademická, zváží-li se, že oslabení postavení Papežské koleje z důvodu promlčení nemá vliv na platnost dohody o narovnání (srov. § 586 odst. 2 obč. zák. a Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1715).
