Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4332/2017, ze dne 11. 7. 2018:
Pokud odvolací soud ze zjištění dalších osob, jimž svědčí dědické právo po zůstaviteli, dovodil i nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované, když nejsou tyto osoby účastníky tohoto řízení o žalobě, tento závěr dovolací soud nepovažuje za správný. Podle soudní judikatury sice žalobě na určení či popření dědického práva nemůže být vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, když se řízení neúčastní všichni účastníci řízení o dědictví, neboť mají postavení nerozlučných společníků (srov. zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18.6.1982, sp. zn. Cpj 165/81, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1982 pod č. 49, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.2.2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003), je však třeba dodat, že okruh účastníků řízení o dědictví (o pozůstalosti) je určen obsahem rozhodnutí soudu, kterým je žalobce odkázán na podání žaloby na určení (popření) dědického práva, tedy podle zjištěného stavu věci v době vydání tohoto rozhodnutí; v dané věci byli v té době účastníky pozůstalostního řízení pouze V. S. a Česká republika.