Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1473/2015, ze dne 9. 2. 2016:
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) vyřešení právní otázky, zda může svědčit dědické právo osobám povolaným závětí, která byla předložena v dosavadním dědickém řízení pouze ve fotokopii. Vzhledem k tomu, že odvolací soud uvedenou otázku posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání V. Š. a L. N. (dříve O.) jsou podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustná.
Vzhledem k tomu, že ztrátou či zničením originální listiny zachycující poslední vůli zůstavitele nemusí být vždy (za všech okolností) závěť zrušena, je nepochybné, že posouzení dědického práva účastníků řízení o dědictví v souzené věci záviselo na zjištění sporných skutkových okolností (zda zůstavitel dne 6.8.1996 platně pořídil o svém majetku závětí, event. zda tato závěť byla účinná také ke dni smrti zůstavitele). Dovolatelé tedy právem soudům vytýkají, že se dostatečně nezabývaly otázkou platnosti listiny označené jako „závěť“ ze dne 6.8.1996, že vycházely z nesprávného právního názoru, že „dědictví nelze projednat podle závěti, jejíž originál nebyl v řízení předložen“, a že „okolnost, že zůstavitel originál listiny nezničil, nelze prokázat jinak než předložením nezničeného originálu“. Nelze přitom přehlédnout, že V. Š. k prokázání svých tvrzení opakovaně navrhoval výslech osob podepsaných na listině označené jako „závěť“ ze dne 6.8.1996. Závěr odvolacího soudu, že dědictví po zůstaviteli nelze projednat podle fotokopie listiny označené jako „závěť“ (bez dalšího zjišťování rozhodných skutečností) již proto, že originál této listiny nebyl v dosavadním řízení předložen, není správný.