Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5067/2014, ze dne 21. 5. 2015:
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce umístění data v závěti podle § 476 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2012; k otázce výkladu vůle zůstavitele ohledně určení závětního dědice srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.7.1977, sp. zn. 4 Cz 22/77, uveřejněný ve Sbirce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1979, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1983, sp. zn. 4 Cz 73/82, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1984, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.1996, sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29, ročník 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2013, sp. zn. 21 Cdo 3373/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 11, ročník 2004] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.