Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25 Co 12/2020, ze dne 27. 2. 2020:
V posuzované věci zůstavitel zemřel za účinnosti nové právní úpravy (tj. za účinnosti o. z.), tedy po 1. 1. 2014; listinu o vydědění ovšem pořídil za účinnosti právní úpravy předchozí (tj. dle obč. zák.). Soudní praxe je ustálena v závěru, že podle současné právní úpravy je k platnému vydědění nutné prokázat existenci jejího zákonného důvodu až ke dni smrti zůstavitele. Je tak možné prokázat i jiný zákonný důvod vydědění, než který vyslovil zůstavitel. Podle předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 takový postup možný nebyl. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem (a ostatně v tomto směru proti správnosti jeho závěrů nic nenamítá ani odvolatel a žalovaná), že ve smyslu § 469a obč. zák. zde důvody pro vydědění dány nebyly. Jak však odvolací soud uvedl již shora, oproti předchozí právní úpravě vydědění je podle současné právní úpravy k platnému vydědění nutno prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele. Z tohoto důvodu je možné, vyslovil-li zůstavitel (jako se tomu stalo v posuzované věci) jen některý z důvodů k vydědění, poté v řízení o pozůstalosti, či ve sporném řízení vyvolaném podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „ZŘS“), prokázat i jiný zákonný důvod vydědění. Odvolací soud zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1777/2019, který je na nyní posuzovanou věc zcela přiléhavý z hlediska jeho aplikovatelnosti pro právní posouzení dané kauzy. Předmětné rozhodnutí dovolacího soudu mimo jiné vychází i z komentářové literatury použité již prvostupňovým soudem. Odvolací soud nemá důvod se od těchto závěrů dovolacího soudu jakkoliv odchylovat.