Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1054/2020, ze dne 27. 8. 2020:
Vyřešení otázky platnosti závěti pořizované podle ustanovení § 476a zákona č. 40/1964 Sb., na které dovoláním napadený rozsudek závisí, není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999, které žalovaná v dovolání označila jako rozhodnutí, od něhož se odvolací soud při rozhodování v dané věci odchýlil; v tomto rozhodnutí uvedený názor, že „holografní závěť je platným právním úkonem jen tehdy, byl-li v ní uvedený den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, napsán vlastní rukou zůstavitele“, byl vysloven za zcela jiného skutkového stavu věci, než je tomu v dané věci (holografní závěť neobsahovala zůstavitelem vlastnoručně napsané datum podepsání závěti, pouze datum jako součást ověřovací doložky o pravosti podpisu zůstavitele), a závěr, který jí přičítá žalovaná, z této právní věty nevyplývá.