Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3333/2016, ze dne 21. 11. 2016:
Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o náležitostech holografní závěti zůstavitelky M. K. ve smyslu ustanovení § 476 a § 476a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 19.10.2008, neboť zůstavitelka zemřela dne 18.12.2007 a při dědění se použije právo účinné (platné) v den smrti zůstavitele (dále jen „obč. zák.“; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v souladu se zákonem i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. zejména právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněném ve Sbirce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.10.2005, sp. zn. 30 Cdo 1454/2005) a není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.