Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 481/2001, ze dne 16. 8.2001:
Podle ust. § 80 písm. c) OSŘ lze návrhem na zahájení řízení uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) OSŘ je tudíž preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo kdy účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, in Soudní judikatura, 1997, č. 3).
Pokud předmětem určovací žaloby bylo vyslovení (určení) neplatnosti závěti, je zapotřebí zdůraznit (a osvětlit tak hmotněprávní notoriety), že závěť jako jednostranný právní úkon zůstavitele může být neplatná absolutně pro nedostatek náležitostí právního úkonu (§ 37 odst. 1 ObčZ), pro nedostatek způsobilosti zůstavitele k právním úkonům (§ 38 odst. 1 ObčZ), pro nezpůsobilost zůstavitele k tomuto právnímu úkonu z důvodu duševní poruchy (§ 38 odst. 2 ObčZ), pro rozpor se zákonem nebo dobrými mravy (§ 39 ObčZ) nebo pro nedostatek náležitostí závěti uvedených v ust. § 476 a násl. ObčZ; kromě toho může být závěť (relativně) neplatná v příslušné části pro nerespektování ust. § 479 ObčZ, jestliže se dotčený neopominutelný dědic této neplatnosti dovolá (§ 40a ObčZ).
Závisí-li posouzení neplatnosti závěti na skutečnostech mezi účastníky řízení o dědictví sporných, je odůvodněn postup soud podle ust. § 175k odst. 2 OSŘ, kdy odkáže soud usnesením po marném pokusu o smír toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. Takový postup se však neuplatní v případě zjištění absolutní či (při dovolání se) relativní neplatnosti závěti, k níž soud v řízení o dědictví bez dalšího přihlédne při vydání usnesení o dědictví podle ust. § 175g odst. 1 OSŘ potud, pokud se jedná o neplatnost z důvodu nedodržení formy či nerespektování ust. § 479 ObčZ. Pokud by však k absolutní neplatnosti takového jednostranného právního úkonu mělo dojít z toho důvodu, že zůstavitel nebyl způsobilý k právním úkonům (§ 38 odst. 1 ObčZ), příp., že takový úkon učinil v duševní poruše (§ 38 odst. 2 ObčZ) nebo že závěť byla pořízena contra bonos mores (§ 39 ObčZ), pak se naopak musí uplatnit postup upravený v ust. § 175k odst. 2 OSŘ. Vzhledem k tomu, že podle ust. § 469a odst. 3 (věty před středníkem) ObčZ o náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení, platí obdobně ustanovení § 476 a § 480 (formální náležitosti závěti a zákonem předvídané důvody jejího zrušení), lze závěry shora – pokud se týče (nesplnění) formálních náležitostí písemného právního úkonu (závěti) a podmínek pro jeho zrušení – přiměřeně použít i na (nedostatky formy) listiny o vydědění, když otázku absolutní neplatnosti těchto úkonů v tomto směru bude nutno posoudit v rámci dědického řízení.
Jiná situace pochopitelně nastane v případě, jestliže dědic dotčený listinou o vydědění chce dosíci určení, že v jeho případě důvody pro vydědění zůstavitelem dány nebyly. Splňuje-li totiž listina o vydědění zákonné formální náležitosti, je třeba vycházet z toho, že zákonné předpoklady pro vydědění byly splněny, přičemž je na vyděděném, aby prokázal opak. Nutno proto uzavřít, že je třeba rozlišovat mezi absolutní neplatnosti listiny o vydědění z hlediska ust. § 469a odst. 3 ObčZ v návaznosti na ust. § 476 a § 480 ObčZ a důvody pro vydědění dle § 469a odst. 1 ObčZ. Zatímco k první skutečnosti přihlíží (dědický) soud ex offo, druhá (potomkem zůstavitele) tvrzená skutečnost, že v jeho případě nebyly dány důvody pro vydědění musí být (ve sporném) řízení prokázána (uplatní se v takovém případě postup soudu dle § 175 odst. 2 OSŘ), jelikož – opakovaně zdůrazněno – splňuje-li listina o vydědění zákonné (formální) náležitosti, je třeba vycházet z toho, že předpoklady pro vydědění byly splněny, ledaže je vyděděným potomkem zůstavitele prokázán opak, tj. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž bude určeno, že důvody pro vydědění žalobce zůstavitelem, uvedené v listině o vydědění (ať ji samostatně napsané nebo zřízené v jiné písemné formě, příp. též v rámci listiny obsahující závěť zřízenou ve formě notářského zápisu, když v jedné listině může být obsažen právní úkon obsahující závěť i vydědění, neboť není rozhodné, zda a jak je taková listina označena), nejsou dány.