Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 857/2004, ze dne 14. 10. 2004:
Podle ustálené judikatury soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2001 sp. zn. 21 Cdo 486/2000, uveřejněný pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002) se za dědice zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, ve smyslu ustanovení § 251a ZP považuje ten, komu bylo soudem jako jedinému dědici potvrzeno nabytí dědictví po zaměstnavateli, ten, kdo jako dědic podle soudem schválené dohody o vypořádání dědictví nabyl podnik, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, ti, kterým soud potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů, ten, kdo podle soudem schválené dohody o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů nebo při zpeněžení zůstavitelova majetku, provedeného v rámci likvidace dědictví, nabyl podnik, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, nebo stát, kterému připadlo dědictví podle ustanovení § 462 obč. zák. V době od smrti zaměstnavatele do právní moci usnesení o dědictví nebo do zpeněžení podniku, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, provedeného v rámci likvidace dědictví, se dědici zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, ve smyslu ustanovení § 251a ZP rozumí ti, jimž svědčí ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů dědické právo po zůstaviteli, nebo stát, jestliže zůstavitel nezanechal dědice ze závěti ani ze zákona nebo jestliže tito dědici dědictví odmítli, popřípadě z jiných důvodů nemohou dědit. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle ustanovení § 251a ZP nemůže dojít tehdy, nezanechal-li zůstavitel majetek nebo zanechal-li majetek jen nepatrné hodnoty.
Nezanechal-li zůstavitel majetek nebo zanechal-li majetek jen nepatrné hodnoty, nemá zůstavitel právního nástupce, který by vstoupil do jeho práv a povinností; soud proto řízení o dědictví zastaví (§ 175h o. s. ř.) a případný majetek nepatrné hodnoty vydá vypraviteli zůstavitelova pohřbu, který tento majetek nabude nikoliv z titulu dědění, ale rozhodnutím soudu (§ 132 občanského zákoníku).
Zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení § 175h o. s. ř., není tím (a nemůže tím být) pro účely jiného řízení (řízení, v němž žalobce uplatňoval své nároky vůči zůstaviteli) ještě závazně stanoveno, že zůstavitel nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. Ten, kdo žalobou uplatnil své nároky proti zůstaviteli (zpravidla zůstavitelův věřitel), totiž není účastníkem řízení o dědictví a usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení § 175h o. s. ř. není pro něj závazné (srov. § 159 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 a nyní platné ustanovení § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.); může proto v řízení o své žalobě tvrdit a prokazovat, že rozsah, popřípadě cena zůstavitelem zanechaného majetku byla vyšší, než bylo zjištěno v řízení o dědictví. Prokáže-li, že zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, dochází též ve smyslu ustanovení § 251a ZP k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na osoby, které se považují za dědice zaměstnavatele – fyzické osoby.
S názorem odvolacího soudu, podle kterého otázku právního nástupnictví spojeného s nabytím dědictví nemůže soud v tomto řízení řešit jako otázku předběžnou, neboť o tom, kdo je dědicem, musí být rozhodnuto v dědickém řízení, nelze souhlasit. Soud samozřejmě nemůže v jiném než dědickém řízení řešit, kdo je zůstavitelův dědic a jaký majetek zůstavitele z titulu dědění nabyl. V případě, že pravomocné usnesení, kterým bylo řízení o dědictví skončeno (tedy i usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení § 175h o. s. ř.), není pro účastníka jiného řízení (zejména zůstavitelova věřitele) závazné, nic soudu nebrání, aby pro účely tohoto jiného řízení objasnil, jaký majetek, popřípadě v jaké ceně zůstavitel zanechal a komu svědčí (ze zákona nebo na základě závěti, popřípadě z obou těchto důvodů) dědické právo po zůstaviteli, a aby z tohoto zjištění učinil odpovídající závěry, mimo jiné o tom, zda má být řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. zastaveno nebo zda v něm může být pokračováno a – po objasnění dědického práva (kdo je dědicem) – s kým. Jde-li v řízení o vyřešení otázky přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle ustanovení § 251a ZP, je třeba zdůraznit, že k němu nedochází – jak vyplývá i z právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2001 sp. zn. 21 Cdo 486/2000 – tehdy, bylo-li řízení o dědictví po zemřelém zaměstnavateli zastaveno podle ustanovení § 175h o. s. ř., ale jen v případě, že zůstavitel skutečně nezanechal majetek nebo že skutečně zanechal majetek jen nepatrné hodnoty.