Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4498/2008, ze dne 17. 12. 2009:
Přechod členství v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu nelze omezovat jen na toho, komu bylo jako jedinému dědici potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli, nebo na ty, kdo dědí po zůstaviteli ze zákona nebo ze závěti anebo z obou těchto důvodů a byla soudem schválena jejich dohoda o vypořádání dědictví, popřípadě jimž bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů. Nelze totiž přehlížet, že v takovém případě, kdyby bylo projednání dědictví skončeno jiným způsobem, by zůstal (v rozporu se zákonem) majetek zůstavitele plně nevypořádán, přičemž by z tohoto stavu měl (mohl mít) prospěch někdo, kdo na podíl na zůstavitelově majetku nemá jakékoliv právo; názor žalovaného, že tomu, kdo získal podle výsledku projednání dědictví „členský podíl“, aniž by se stal (mohl stát) členem družstva, a že proto má (může mít) nárok jen na „vypořádací podíl ve výši účetní hodnoty členského podílu ke dni smrti člena družstva“, nemá oporu v zákoně; zákon v žádné podobě takovéto „odbytné“ za členství v družstvu neumožňuje.
Stát, jemuž připadlo dědictví jako odúmrť, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic (§ 472 odst. 1 občanského zákoníku). Kdyby stát měl – jak uvádí žalovaný – mít místo členského podílu nárok na „vypořádací podíl ve výši účetní hodnoty členského podílu ke dni smrti člena družstva“, znamenalo by to ve svých důsledcích též to, že by stát při odúmrti – oproti dědění – nabyl majetek nižší hodnoty, že by se tím založil (bez opory v zákoně) odlišný poměr mezi odúmrtí nabývanými právy a v důsledku odúmrti nabývanými povinnostmi a že by tu nutně byl rozdílný rozsah (na újmu věřitelů zůstavitele) odpovědnosti státu a dědiců za zůstavitelovy dluhy.