Rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 7 C 150/2020, ze dne 6. 12. 2021:
V řízení je nesporné, že zůstavitel pořídil první závěť ve formě notářského zápisu, druhou za přítomnosti dvou svědků a třetí vlastnoručně sepsal a podepsal. Spornou otázkou mezi stranami zůstalo, zda zůstavitel mohl žalobkyni platně povolat za dědičku závětí sepsanou jinak než ve formě veřejné listiny ve smyslu ustanovení § 1493 o. z.
Výše zmíněné ustanovení se zabývá situací, kdy zůstavitel pořizuje pro případ smrti v době, kdy se celkově fyzicky i psychicky zřetelně oslabený nachází v závislosti na osobě, která pečuje o jeho zdravotní stav v příslušném zdravotním či pečovatelském zařízení. Zákon mluví o zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby a blíže je nespecifikuje. Není jistě pochyb, že se takovými zařízeními míní zejména nemocnice, domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou, hospice a podobná zařízení, ve kterých se zůstavitel v době sepsání závěti nachází. Lze se tak domnívat, že půjde o zařízení, v nichž jsou poskytovány zdravotní či sociální služby podle zvláštních zákonů.
Zákonné omezení pořizovací volnosti zůstavitele ve smyslu ustanovení § 1493 o. z. lze dle názoru soudu rovněž vztáhnout na situace, kdy k poskytování služeb sociálními zařízeními, společnostmi a jejich zaměstnanci dochází v bytě zůstavitele, ve kterém žije, případně na péči poskytovanou v takovém zařízení, kam zůstavitel denně či občasně dochází a následně se vrací zpět do místa bydliště.
Podle důvodové zprávy je smyslem a účelem § 1493 o. z. ochrana projevu poslední vůle zůstavitele tak, aby tento byl učiněn v klidu, po zralé úvaze a s rozvahou, svobodně a bez závislosti na jiných osobách. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že zůstavitel do poslední chvíle byl ve vynikající psychické kondici, fyzicky byl závislý na pomoci dalších osob. Tuto pomoc mu na denní bázi poskytovali žalobkyně, manželé [příjmení] a ošetřující lékař se sestrou. Zůstavitel, ač fyzicky limitován, byl ve spojení s okolním světem, se kterým komunikoval jak telefonicky, tak prostřednictvím emailu a manželé [příjmení] zajišťovali zůstaviteli možnost setkávat se s dalšími osobami i fyzicky. Podle sdělení žalovaného 1. měl zůstavitel navíc kontakt (jak telefonický, tak emailový) na notáře JUDr. [příjmení].
Soud dospěl k závěru, že omezení testovací svobody podle § 1493 o. z. nelze vztáhnout na projednávaný případ. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by zůstavitel byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, nebo jinak přijímal jeho služby a ani, že by žalobkyně byla zaměstnankyní takového zařízení. Omezení pořizovací volnosti zůstavitele se vztahuje jen na případy, kdy zůstavitel pořizuje o svém majetku pro případ smrti v době, kdy je v péči zařízení, které mu poskytuje zdravotnické nebo sociální služby, nebo kdy jinak přijímá služby tohoto zařízení. Zůstavitel měl rovněž reálnou možnost a prostředky učinit pořízení pro případ smrti ve formě veřejné listiny, a to buď sám, nebo prostřednictvím jiného, přesto se rozhodl tak neučinit, čímž dal najevo, jaká je jeho skutečná vůle.
Nelze rovněž přistoupit na argumentaci žalovaných, podle které mezi žalobkyní a zůstavitelem neexistoval natolik blízký vztah, aby byla povolána za závětní dědičku. V prvé řadě soud podotýká, že zůstavitel může svůj majetek zůstavit kterékoli osobě, včetně osoby právnické, která doposud nevznikla (srov. § 1478 o. z.). Dědická způsobilost není podle zákona podmíněna existencí jakéhokoli vztahu mezi osobou dědice a zůstavitele. Nezpůsobilým dědicem je podle ustanovení § 1481 o. z. pouze ten, kdo se dopustil vůči zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu činu povahy úmyslného trestného činu, nebo kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla se zůstavitelem po více než tři roky v denním kontaktu a zůstavitel si její péče velmi považoval, což sděloval i třetím osobám. Žalobkyně zůstaviteli pomáhala na sklonku jeho života a soud má vzhledem k výše uvedenému za to, že mezi zůstavitelem a žalobkyní vzniklo přátelské pouto a vztah natolik blízký, aby bezdětný zůstavitel měl důvod žalobkyni za dědičku povolat.
Soud tedy uzavírá, že žalobkyně byla holografní závětí zůstavitele ze dne 9. 7. 2016 platně povolána za dědičku a tato závěť ruší dřívější závěti rozsahu, v jakém nemohou vedle této závěti obstát. Pro výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.