Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 25. 6. 1981, sp. zn. 4 Cz 18/81:
Nepatrný majetek se vydává tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, přičemž není rozhodné, zda a popřípadě v jakém vztahu byl vůči zemřelému, zejména zda šlo o osobu, která by přicházela v úvahu jako jeho dědic, a z jakého důvodu hradil náklady spojené s jeho pohřbem. Obstaratel pohřbu, kterému byl nepatrný majetek státním notářstvím vydán, nevstupuje do práv zůstavitele jako jeho dědic, i když by jinak náležel do okruhu jeho dědiců, a jeho postavení účastníka řízení je dáno ustanovením § 28, věta druhá, not. ř.
Vlastnictví k věcem tvořícím nepatrný majetek zůstavitele nenabývá obstaratel pohřbu děděním, nýbrž jejich vydáním. Způsob vydání není v platném právu blíže upraven, ovšem je nutno dovodit, že se tak může stát jenom rozhodnutím, kterým se tento majetek vydává a současně řízení zastavuje; jde tedy o nabytí vlastnictví rozhodnutím státního orgánu (§ 133 o. z.). Je proto nutné, aby v případech, kde to povaha věci vyžaduje, byly již z výroku rozhodnutí patrny jednotlivé části majetku zůstavitele tak, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co bylo státním notářstvím obstarateli pohřbu vydáno.
Pro posouzení toho, zda jde o nepatrný majetek, je rozhodná výše aktiv zůstavitele. Nelze proto přihlížet k výši jeho dluhů a nepatrnost majetku nelze posuzovat z hlediska čisté hodnoty dědictví.