Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3402/2019-I., ze dne 31. 5. 2021:
V projednávané věci se žalobce domáhal zadostiučinění za zásah do svých osobnostních práv neoprávněným omezením osobní svobody v zařízení provozovaném žalovanou, k němuž došlo v letech 2013 a 2015. Ač jsou předmětná uplatňovaná práva vázána na osobu zůstavitele, s ohledem na jejich uplatnění u orgánu veřejné moci (soudu) za života zůstavitele, patří v souladu s § 1475 odst. 2 ve spojení s § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), do pozůstalosti zůstavitele (k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016, uveřejněné pod číslem 133/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož tedy žalobce ztratil v průběhu dovolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než dovolací řízení bylo pravomocně skončeno, a povaha řízení umožňuje v řízení pokračovat, dovolací soud podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 1703 a § 1677 o. z. rozhodl, že v řízení bude pokračováno jako s právními nástupci původního žalobce s jeho dědici, kteří dědictví neodmítli a kteří jsou až do skončení pozůstalostního řízení oprávnění spravovat dědictví (k tomu viz Fiala, R., Drápal, L. a kol.: Občanský zákoník IV. Dědické právo /§ 1475-1720/. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2015, výklad k § 1703, či Lavický a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, výklad k § 107, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2418/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4873/2017, ze starší judikatury pak přiměřeně též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1543/2009).