Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2584/2013, ze dne 18. 12. 2013:
Došlo-li totiž k úmrtí převodce po uzavření věcné smlouvy, nemůže sama okolnost, že katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva dle této smlouvy – byť (nesprávně) na základě návrhu na vklad, jenž byl podán již po smrti převodce, aniž bylo vyčkáno výsledku dědického řízení – vést k jejímu zneplatnění. Jinými slovy řečeno, z pohledu katastrálních předpisů došlo k povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí (rozhodnutí katastrální úřad učinil zápisem do spisu), takže závěr, že i po tomto vkladu je zde nesoulad mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí, lze učinit toliko na základě právně relevantního zjištění, že uvedená věcná smlouva (přesto, že dle ní již byl povolen vklad do katastru) je z konkrétně uvedeného důvodu absolutně neplatným právním úkonem a že v takovém případě se musí prosadit právní realita oproti stavu zápisů v katastru nemovitostí.