Nejčastější důvod vydědění v praxi – když potomek neprojevuje o rodiče opravdový zájem

Pokud byste se zeptali notářů a advokátů, který z pěti zákonných důvodů vydědění se v praxi objevuje nejčastěji, odpověď by byla jednoznačná: neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele podle § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Rodiče totiž od svých dětí přirozeně očekávají, že s nimi zůstanou v kontaktu zejména ve stáří, kdy se jejich sociální vazby mimo rodinu postupně vytrácejí. Právě zklamání z chybějícího kontaktu je nejčastějším spouštěčem úvah o vydědění.

Co znamená „opravdový“ zájem

Zákon nevyžaduje jen jakýkoli zájem, ale zájem opravdový – tedy skutečný, nikoli pouze formální. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 688/2006 (publikovaném pod č. 8/2008 Sbírky soudních rozhodnutí) výslovně uvedl, že ojedinělá formální návštěva nebo dopis bez skutečného zájmu o zůstavitele tento zákonný požadavek nenaplňuje. Naopak nestačí ani jednorázové či krátkodobé opomenutí – vynechání jedné návštěvy, zapomenutí na výročí nebo opomenutí přání k Vánocům samo o sobě k vydědění nevede. Musí jít o stav dlouhodobý a trvalý.

Nezájem může být i aktivní chování

Zajímavé je, že tento důvod vydědění nemusí spočívat jen v pasivitě. Judikatura dovodila, že jej může naplnit i chování, kdy potomek se zůstavitelem sice v kontaktu je, ale způsobem, který trvale a hrubě překračuje zásady společenské slušnosti – tedy pokud mu například vulgárně nadává, citově jej vydírá nebo jej jinak ponižuje. Stejně tak byl za projev neprojevování opravdového zájmu uznán účelový návrh na omezení svéprávnosti zůstavitele, podaný nikoli v jeho zájmu, ale s vidinou vlastního prospěchu a opřený o nepravdivé důvody – k tomu se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1912/2008 (publikovaném pod č. 78/2010).

Kdo si zavinil nezájem sám, nemůže vydědit

Jedno z nejdůležitějších pravidel, které v této oblasti judikatura vytvořila, zní: pokud si zůstavitel nezájem potomka způsobil sám, nemůže jej z tohoto důvodu vydědit. Ústavní soud to v usnesení sp. zn. I. ÚS 1875/20 vyjádřil trefným pozorováním, že nezájem rodiče o dítě zpravidla bývá příčinou nezájmu dítěte o rodiče. Stejný závěr zastává Nejvyšší soud již od rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 86/97 – jestliže potomek o rodiče trvale neprojevuje zájem právě proto, že o něj rodič sám neměl zájem, nelze mu to bez dalšího přičítat k tíži. Podmínkou vydědění tedy je, že zůstavitel o kontakt s potomkem skutečně stál a byl mu nezájem druhé strany citově nepříjemný – nikoli lhostejný.

Praktický příklad

Typický spor vzniká tam, kde otec opustil rodinu, když bylo dítě malé, a po celý zbytek dětství se s ním nestýkal ani jej finančně nepodporoval. Pokud by po letech takový otec sepsal prohlášení o vydědění s odůvodněním, že se o něj dospělé dítě nezajímá, soud by s velkou pravděpodobností takové vydědění posoudil jako neplatné – vždyť ono dítě jen odráželo chování, které vůči němu jako první zvolil rodič.

Naše doporučení

Právě tento důvod vydědění bývá v praxi nejčastěji napadán u soudu, protože jeho posouzení je velmi individuální a závisí na hodnocení celé řady okolností – zvyklostí v konkrétní rodině, sociálního prostředí i osobní historie vztahů. Pokud zvažujete vydědění pro tento důvod, doporučujeme situaci s předstihem probrat s advokátem a zvážit, jaké důkazy budete v případě sporu k dispozici mít. Stejně tak pokud jste byli vyděděni a máte pocit, že situace byla ve skutečnosti opačná, než jak ji zůstavitel v prohlášení popsal, jsme připraveni Vaše práva důsledně hájit.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek