Představte si situaci: starší paní upadne doma, zlomí si krček a několik týdnů potřebuje intenzivní péči. Její dospělý syn, který bydlí ve stejném městě, se však ani jednou nezastaví, nezajistí pečovatelku ani jinak nepomůže. Právě pro takové případy zákon pamatuje na důvod vydědění podle § 1646 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku – neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi.
Co se rozumí „nouzí“
Pod pojmem nouze si nelze představovat jen chudobu nebo hmotný nedostatek. Judikatura i doktrína chápou nouzi mnohem šířeji – jde o jakýkoli sběh okolností, kdy člověk objektivně potřebuje pomoc druhých, protože si sám není schopen zajistit základní životní potřeby. Typicky půjde o vážnou nemoc, pooperační rekonvalescenci, vysoký věk spojený s omezenou soběstačností, ale i psychicky náročné období, třeba po úmrtí blízké osoby, nebo situaci způsobenou živelní pohromou.
Čtyři podmínky, které musí být splněny současně
Aby tento důvod vydědění obstál, musí být kumulativně naplněny následující předpoklady:
- Zůstavitel se objektivně ocitl v nouzi a pomoc skutečně potřeboval – nestačí jeho subjektivní pocit, že by pomoc uvítal.
- O jeho potřeby nebylo postaráno jinak – například jinou blízkou osobou žijící v jeho okolí.
- Potomek měl reálnou možnost se o nouzi dozvědět a pomoc poskytnout – ať už osobně, nebo jejím zajištěním jiným způsobem, například objednáním profesionální pečovatelské služby. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3329/2010 potvrdil, že po potomku, který je sám vážně nemocný nebo se nachází v podobně tíživé situaci jako zůstavitel, nelze pomoc spravedlivě požadovat.
- Zůstavitel nabízenou pomoc neodmítl – pokud syn nebo dcera pomoc skutečně nabídli a rodič ji odmítl, důvod vydědění naplněn není.
Musí jít o porušení dobrých mravů
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3772/2007 zdůraznil, že neposkytnutí pomoci musí být v rozporu s dobrými mravy – nejde tedy o mechanické konstatování, že pomoc nebyla poskytnuta, ale o hodnocení celé situace v kontextu konkrétní rodiny a jejích poměrů. Stejně tak je důležité, že nezájem musí směřovat přímo vůči osobě zůstavitele – není rozhodné, zda potomek pomáhal (nebo nepomáhal) jiným rodinným příslušníkům.
Praktický příklad z naší praxe
Typickým sporným momentem bývá otázka vzdálenosti a časových možností potomka. Pokud syn pracuje a žije stovky kilometrů od nemocné matky, nelze po něm rozumně žádat, aby s ní jezdil k lékaři osobně – jeho povinností ale je zajistit pomoc jiným způsobem, například zaplacením pečovatelské služby nebo domluvením pomoci s jiným rodinným příslušníkem. Pokud ani to neudělá, ačkoli k tomu měl finanční i organizační možnosti, může být důvod vydědění naplněn.
Co dělat, pokud jste v podobné situaci
Ať už jste zůstavitel, který zvažuje vydědění pro tento důvod, nebo potomek, kterému je takové jednání vytýkáno, doporučujeme důkladně zdokumentovat skutečný průběh událostí – korespondenci, svědectví sousedů či dalších rodinných příslušníků, lékařské zprávy. V soudním sporu totiž jde právě o prokázání konkrétních skutkových okolností, nikoli o obecné dojmy. Naše advokátní kancelář má s podobnými spory bohaté zkušenosti a ráda Vám pomůže jak s přípravou platného prohlášení o vydědění, tak s obhajobou práv nespravedlivě vyděděného potomka.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
